Dnes přinášíme v historickém okénku T-28

Vývoj a konstrukce

Vícevěžová koncepce byla jedním z těch nápadů, které na výkrese vypadají fakt geniálně, ale v boji slouží jen jako důkaz, že pohádka o kočičce a pejskovi, jak vařili dort, má reálný základ. Britové i Němci si s ní pohráli, ale byli to Sověti, kdo ji jako první rozjeli ve větším měřítku a poslali do výroby. Výsledkem práce konstruktérů byl T 28. Stroj, který vypadal jako pojízdná pevnost, ale choval se spíš jako složitý kompromis na pásech.

Za jeho vznikem nestál jeden člověk, ale celý kolektiv sovětských inženýrů pracujících v konstrukčním oddělení OKMO v leningradském závodě Bolševik. Přesto se v jeho konstrukci dvě jména objevují častěji a jsou to Nikolaj Vasiljevič Barykov jako vedoucí konstruktér a Nikolaj Vasiljevič Cejce jako hlavní konstruktér projektu. Tank se pyšnil třemi věžemi najednou, jedna byla hlavní s kanónem a dvě menší kulometné, a slibovaly schopnost střílet na všechno najednou. V praxi to znamenalo hlavně to, že někdo musí řídit, kdo kam střílí, a tím někým byl zcela přetížený velitel. Šest lidí uvnitř, spousta zbraní, ale jen jedna hlava na koordinaci. Tristní výsledek, který musel přijít, si lze snadno představit.

Technika

Technicky šlo o stroj o hmotnosti přibližně 25 až 32 tun podle verze, přičemž varianta T 28E dostala dodatečné pancéřování, a tím i elegantní bonus v podobě horší mobility a spolehlivosti. Původní pancíř 20 až 30 mm byl ve třicátých letech přijatelný, ale jakmile se začalo válčit vážně, přestal stačit. Hlavní výzbroj tvořil kanón KT 28 ráže 76,2 mm, později nahrazený schopnějším L 10, doplněný čtyřmi až pěti kulomety. Papírově univerzální řešení, prakticky spíš komplikované. Motor M 17L o výkonu 500 koní zvládal tank utáhnout, ale při vyšší hmotnosti už to byla spíš otázka trpělivosti než výkonu. Když se podíváte do technických řezů tohoto tanku, je krásně vidět proč. Tři oddělené bojové prostory, složitá komunikace mezi věžemi, velitel bez ideálního přehledu a spousta prostoru, který se nedal efektivně využít. Na papíře propracované, v praxi spíš komplikované.

Bojové nasazení

Skutečné nasazení přišlo během Zimní války a všechny jeho konstrukční nedostatky se přihlásily velmi rychle. Slabý pancíř, časté zásahy a požáry, které nebyly ani tak vinou paliva jako spíš tím, že pancíř prostě nestačil. Sověti reagovali přidáním pancéřování, což tanku pomohlo asi tak jako když přidáte těžký kabát běžci na sto metrů. Při Operaci Barbarossa už bylo všem jasné, že tenhle koncept je omyl. Významná část jeho ztrát nevznikla v boji, ale prostě tím, že technika nedojela kam měla.

Zajímavý epilog celého nepovedeného příběhu napsali Finové. Ti ukořistili několik kusů a dali jim přezdívku Postivaunu, tedy poštovní vůz, poté, co v jednom z tanků našli poštu a výplaty. Finové je dál používali dál hlavně proto, že nic lepšího neměli. V lesích a sněhu si vedly překvapivě obstojně, ale slabý pancíř a poruchy zůstaly. T 28 tak krásně ukazuje slepou uličku vývoje. Více věží znamenalo více problémů větší tank znamenal větší cíl a složitější konstrukce znamenala menší spolehlivost. Myšlenka tanku jako samostatné útočné pevnosti narazila na realitu války, kde vyhrává jednoduchost a spolupráce. Přesto měl T 28 svůj smysl. Ukázal, co konstrukčně nefunguje a tím otevřel cestu k tomu, co fungovalo. Zkušenosti z něj pomohly vzniku strojů jako KV 1 a T 34. T 28 je historický paradox. Měl to být tank, který měl být odpovědí a stal se spíš otázkou, zda to konstruktéři myslí vážně.

Hra

Ve World of Tanks se ale tahle mašina chová o hodně lépe, než byla ve skutečnosti. Hraje se jako podpůrný střední tank, který spoléhá na slušné dělo a rychlou kadenci, ale nesnese zásahy. Ideální je držet se v druhé linii, využívat přesnost kanónu a pálit na dálku, případně flankovat pomalejší protivníky. Do čela útoku rozhodně nepatří, protože pancíř vás nezachrání. Jakmile ale zůstanete v pohybu a hrajete chytře, dokáže být překvapivě nepříjemný protivník.

Text jsem sestavil z veřejně dostupných informací. Zdroj obrázků: Wikimedia Commons – public domain / volně šiřitelný historický materiál. Autor Globuss