Cesta do Berlína, finální verdikt a tak podobně

V neděli skončila očekávaná PvE Cesta do Berlína, pojďme si to trochu shrnout.

Zatímco před rokem jsme čelili nájezdům v Domácí frontě, tentokrát jsme se vydali na území nepřítele s cílem hnát jej před sebou a slyšet nářek jeho žen. Domácí fronta mě před rokem nebavila, útoky zfanatizovaných botů byly příliš jednotvárné a připomínaly spíše pouťovou atrakci, o nějaké týmové práci se nedalo moc mluvit a hřebík do rakve tomu dal – naprosto zbytečný – systém získávání paliva. Mechanika byla natolik jednoduchá, že spíše odrazovala, než motivovala a vůbec, chytání vajíček v garáži bylo zábavnější.

Po deseti měsících se tedy PvE ve Wotku vrátilo a vyvstalo několik otázek s tím souvisejících. Bude to zas takový otravný grind? Zase palivo? Co odměny? Budou boti aspoň trochu připomínat tankové jednotky, nebo to bude jak na pískovišti?

Něco ano, něco ne.

Otravný grind je subjektivní pojem, pro někoho je to otravný grind, který hrát nechce, pro někoho je to i přes takovou podobu příjemný relax od náhodných bitev, někdo se u toho dovede reálně zabavit, někdo se na to nedočkavostí třepe celý rok (ehm…). Čistě můj osobní názor je, že celé WoTko je tak nějak celkově otravný grind, takže jestli jeden navíc, či méně, to už není tak podstatné, jde čistě o faktory, zda za to stojí. Tady je to tak nějak napůl. Odměna v podobě IS-2S asi potěší, ale osobně jsem jej okamžitě prodal. 1,2M – ok, aspoň něco. Pak tu je nějaká medaile a odznak, obé za jiný prostup hrou – dosažení V. úrovně, resp. dosažení III. úrovně na každé jedné tankové jednotce. Ne špatné, ale vrchol je asi fialová ventka +7,5% za 3M kreditů. To je pěkná věc, ale jestli je to apriori odměna, kvůli které se plahočit, tak to bych s jistotou netvrdil. Tak jako tak, odměny nějaké byly, nic to nestálo, takže asi cajk.

Díky neexistenci paliva a systémů obnovování pětinásobků a k tomu možnost denně si vyjet patnáctinásobky se celý mód dal dojet relativně v klidu a bez většího stresu. Byla tu ještě možnost si koupit za zlatky desetinásobky, případně jejich balíky, včetně celkového balíku, který poslal všechny jednotky rovnou na III. úroveň. Za mě – ok, kdo chce, tak ať si koupí co jen se mu zlíbí. Osobně jsem koupil jen asi čtyři jednotlivé 10x žetonky a to čistě z lenosti v prvních dnech.

Asi největší plus si odnáší boti. Ne ti. Ti druzí. WG nasadili poměrně zručné boty schopné přesunů, zajetí do pozic, krytí. Těžko porovnávat s hráči, protože boti většinu času tráví na jednom místě, tedy těžko říct, čeho schopni jsou a čeho ne. Rozhodně ale vykopávání Ferdy patřilo mezi ty veselejší taškařice, stejně jako čelit rozjetému Tigru II a vrcholné střílení Mausů bylo poměrně podobné standardním bitvám na randomu. Zvláštní kategorií zůstalo, jak jinak, oblíbené dělostřelectvo. Přesnost a schopnost zasahovat cíle, ať už se člověk schoval téměř kamkoliv, byla lehce frustrující, nicméně to byl patrně záměr autorů nám to trochu připomenout, že tu nejsme za zábavou.

Budiž. Co se nepovedlo?

Nepovedly se jednak mraky spoluhráčů v náhodných bitvách, i poměrně lehce čitelní naprogramovaní boti jsou často nad síly mnoha hráčů a věřím, že i toto mnoho hráčů odradilo. Naštěstí tu byla možnost hrát v četách s ověřenými hráči, ale pokud už jsem hrál random, tak jsem kolikrát přemýšlel, jestli hraji s boty, nebo proti nim. S tím souvisí lineárně dané bodové odměny za hry, jednoduše řečeno pokud po dvou fázích prohrajeme, tak přestože nastřílím víc než spoluhráči dohromady, odcházím s prázdnýma rukama. To je trochu otravné. Dále se lehce nepovedlo časování fází. Jasně, dalo by se říct, že si za to hráči můžou sami, ale občas se mi stalo, že jsme prostě poslední tank nenašli a on si koupal pásy někde v jezírku, nebo stál za rohem a nehl se ani píď. Některé partie bylo velmi těžké vyhrát, hlavně pokud v týmu byly dvě TDčka a americké střední tanky, soupeřův setup toto nerespektuje. Ale to je asi ok, v Berlíně se asi taky neptali, v čem Ivan přijede.

Hlavní problém Domácí fronty, tak Cesty do Berlína je ovšem jinde. Jde o celkový koncept. Přijde mi hrozně jednoduchý, opravdu mi připomíná dětinské sbírání vajec. Zvolím tank, bác, někam najedu, postřílím pár slepic, potom doženu kohouta, dostanu pár bodů a hotovo, jedem nanovo. Opět mám z PvE pocit, že WG tak nějak zase něco testuje, zase něco zkouší, co a jak. Dočkáme se tedy nějakého skutečně plnohodnotného PvE módu? Třeba ke dvacetinám hry, co? Cože?

Jak by to mohlo vypadat

Vezměte mapu z FL, nechte tam jezdit pár PZ po mapě a hnízda osaďte tdčky, dejte do hry 30 hráčů a nechte je sejmout děla, bez tankového limitu, proti OP strojům. Odstupňujte odměny na základě výkonu v bitvě. Nechte hráče vylepšovat libovolně tanky, na způsob Ocelového lovce. Ale zkuste fakt vymyslet něco, co bude trochu “challenge” a ne krátkodobý sprint na sto metrů. Já vím, že se to lehce řekne a hůř dělá, ale fakt po deseti letech existence hry nevymyslíte nic lepšího než střílení statistů s aimbotem?

Konečný verdikt

Jediné, co mě na Cestě do Berlína potěšilo, je v konečném důsledku solidně vypadající mapa Berlín, ten zbytek jsem tak nějak prošel. Jo, bylo to lepší než loni, bylo to oduševnělejší než sběr slizu, jednu mouchu sem, druhou tam zas vyvážilo tohle a tamto, nicméně jako celek zůstává PvE ve World of Tanks zatím spíše šedošedou šedí s šedým podtónem. Tak 5/10.

Autor: Jukl282


Jedná se o názorový čtenářský článek a jeho obsah se nemusí shodovat s názory redakce.

I když v mnoha věcech členové souhlasí. Autorovi děkujeme za zpracování.

Sdílejte na sociálních sítích
0 0 vote
Article Rating
9 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments