Vzhledem k faktu, že je Renegade v prodeji, přináším recenzi sepsanou při uvedení vozidla.

---

Probíhá nám právě maraton na M54 Renegade, pojďme se na něj podívat z blízka.

Oproti vozidlům z mých minulých „recenzí“, je tento tank novinkou ve WoT. Jedná se o prémiový těžký tank na 8. úrovni. Jeho vlastnosti jsou nám známy celkem dlouhou dobu. První informace se objevily ze Supertestu v polovině tohoto roku. Původní označení bylo T54E2, měl to být bratr středního tanku na IX. tieru T54E1. Vše je ale nakonec jinak a z T je M a je to „Heavina“.

Trocha historie

„Vývoj středního tanku, který měl nahradit M48, začal počátkem 50. let dvacátého století. Byl vyroben jeden prototyp. V roce 1957 byl projekt přerušen ve prospěch stroje T95. Vozidlo nebylo nikdy zařazeno do služby.“ nechybí krátký popisek WG.

Kupodivu i přes fakt, že WG má ve zvyku tyto popisky upravovat hodně k obrazu svému, nyní je to prakticky vše, co se dá o tanku zjistit. Jen pro doplnění, série tanků T54 obsahovala tři prototypy T54 s konvenční věží a 105 mm dělem a automatickým nabíjením, T54E1 s oscilační věží a 105 mm dělem s automatickým nabíjením a T54E2, konvenční věží a 105 mm dělem s „lidským“ nabíjením.

Ve hře

Je to tedy těžký prémiový tank na 8. úrovni, i přes jeho kořeny ve středních tancích. Jeho velkou předností je bezesporu DPM a jeho dělo. K porovnání jsem zvolil jeho národní bratry T34, T26E5, který je na tom se zařazením podobně jako M56, a T32 standardní tank z výzkumu.

Začneme tedy od děla. Jeho poškození je 360 HP na výstřel, při dobrém rozpoložení RNG je schopno udělit až 450 HP, což je už úctyhodné, ale to vám musí přát štěstí. Sice není z nejvyšší z porovnávaných tanků, největší ránu dá T34, celých 400 HP a nejmenší má naopak „šestadvacítka“ jen 240 HP. Proč zmiňuji nejnižší poškození na výstřel? T54 a M26 mají DPM nahoněno rychlostí střelby, ale i zde „renegade“ utíká o 200 bodů svému prémiovému bratrovi a zbytek amerických těžkých tanků, tedy T34 i T32 strčí hravě do kapsy. Prostě 105 mm dělo je DMG dealer. Slušná průbojnost na AP 226 a 255 na „goldech“ poskytuje slušnou průbojnost i proti vyšším tierům.

Další vlastnosti děla jsou též poměrně dobré, rozptyl zaměřovače za pohybu je téměř bezkonkurenční, čas zamíření je sice 2,4 vteřiny a disperze je nepatrně slabší, ale téměř nepoznatelná a na boj z blízka bohatě dostačuje. Vysoký úhel sklopení dovoluje vystavovat tradičně tvrdou věž. Tím se dostávám k pancíři.

Pancíř je na věži slabší, ale dobře tvarovaný, takže poměrně podrží, problém je opět velitelská kopule, zde se síla pohybuje kolem 190 mm. Velitelská věž je bolístka většiny amerických tanků na vyšších tierech. M103, AE Phase I i T110E5, tato vozidla mají stejný neduh, dokonce i 59-Patton, tam je to zahnané do extrému. Podvozek je klasický Američan, dobře tvarovaný, ale žalostně málo železa, od nižších tierů něco odrazí, ale spoléhat se na to nedá. Porovnání s konkurenty je dle mne nerozhodně, jednou má lepší pancíř T34 a T32, hlavně na věži a naopak podvozek je lépe obrněn na našem tanku a na M26E5, ta má zase lepší věž a dokonce bez velitelské kopule.

Pancíř je lehce kompenzován vysokou mobilitou. Měrný výkon, 16,15 hp/t a maximální rychlost 45 km/h, s rychlým otáčením podvozku mu dodává velkou schopnost manévrovat. Opět je v tomto směru daleko před konkurenty. Bohužel to na druhou stranu sráží odpory terénu. I tak je mobilnější, než vše z porovnávaných vozidel. Je to odkaz středního tanku, schovaným pod ikonou těžkého.

Stojí za námahu?

Podle všech dostupných měřítek, nemá mezi americkými těžkými tanky na 8. úrovní konkurenci. I přes fakt, že v některých směrech lehce zaostává, jsou jeho výhody, hlavně mobilita a DPM, převyšují všechny zápory. Pokud máte sílu a chuť vyjezdit si jej z 250 000 základních zkušeností během deseti dní, nebo se jej rozhodnete koupit, tak je pro mne nejlepší volbou pro trénování posádek amerických „těžáků“. Pokud ale vlastníte AE Phase I nebo jiný prémiový stroj, není nejspíše nutnost mít ho za každou cenu. Osobně musím říct, že mne láká, ale pokud se mi nepodaří dosáhnout slevy 80%, budu si jeho pořízení horně rozmýšlet. Za tu námahu však stojí.

Znovu musím poděkovat Kipince za nádherné obrázky

Díky ní můžeme mít Renegade doma alespoň jako tapetu na plochu.