Historické okénko Sherman Firefly

Vývoj a konstrukce

Jde o derivát amerického Shermana. Britský upgrade amerického tanku M4 Sherman se stal jedním z nejúčinnějších spojeneckých strojů proti německým obrněncům ve druhé světové válce. Co ho dělalo výjimečným? Hlavní roli hrál legendární britský kanón Ordnance QF 17 pounder. Vznikl jako přímá odpověď na stále silnější německé tanky a Britové se trefili přesně. Ráže 76,2 mm a vysoká úsťová rychlost znamenaly průbojnost, kterou běžné Shermany postrádaly. Díky tomu si dokázal poradit i s tanky jako Tiger nebo Panther.

Technika

Velkou roli hrála i munice. Klasická APCBC fungovala spolehlivě, ale skutečný rozdíl přinesla APDS. Podkaliberní střela s extrémní rychlostí dokázala prorážet i čelní pancíř těžkých tanků a změnila pravidla hry. 17 pounder nesloužil jen ve Firefly. Armáda ho používala i jako tažené protitankové dělo a objevil se i ve stíhačích tanků jako Archer. Němci ho tak mohli potkat prakticky kdekoliv.

Měl ale i své slabiny. Silný zpětný ráz komplikoval instalaci do tanku a dlouhá hlaveň ztěžovala pohyb v terénu i v ulicích. Munice APDS navíc na větší vzdálenosti ztrácela přesnost, takže nešlo o zázračnou zbraň bez kompromisů. Výzbroj tvořil kanón 17 pounder ráže 76,2 mm. Posádku tvořili čtyři muži. Rychlost dosahovala asi 40 km h. Pancíř zůstal prakticky stejný jako u původního Shermana, tedy spíše průměrný. Čelní pancíř kolem 50 až 75 mm nebyl proti německým kanónům žádná jistota. Firefly tak nestál na ochraně, ale na tom, že zasáhne dřív a tvrději.

Bojové nasazení

Zajímavosti z praxe ukazují realitu boje. Posádky často maskovaly jeho dlouhou hlaveň, aby Firefly nepřitahoval pozornost. Němci totiž velmi rychle pochopili, co tenhle tank umí, a snažili se ho zničit jako první. V jednotce býval obvykle jeden Firefly na několik běžných Shermanů. Plnil roli lovce tanků, zatímco ostatní stroje řešily podporu pěchoty. Největší nasazení přišlo po vylodění v Normandii v roce 1944, kde se stal nepříjemným překvapením pro německé obrněné síly.

Hra

Z herního pohledu ve World of Tanks funguje Firefly úplně jinak než klasický heavy. Je to přesná zbraň, ne beranidlo.

Jeho hlavní síla je dělo, ne pancíř. Proto je zásadní držet si odstup a hrát z druhé linie. Jakmile se pustí do čelního boje bez krytí, dopadne rychle stejně jako historicky odhalený Firefly na bojišti. Základ je využívat kryt a pozici. Ideální jsou kopce, rohy budov nebo keře, odkud může střílet a zůstat schovaný. Dělo má skvělou průbojnost, takže není nutné riskovat přiblížení. Stačí si vybírat cíle a trestat chyby nepřítele. Klíčové je nepřestřelovat se na krátkou vzdálenost, kde slabý pancíř rychle selže. Důležitá je i práce s věží. Otáčení není nejrychlejší, takže je potřeba si předem připravit směr boje a nenechat se překvapit rychlými tanky. Jakmile se k němu dostane lehký nebo střední tank na blízko, situace se rychle zhoršuje. Proto je nutné držet si odstup a mít podporu týmu.

Nejčastější chyba hráčů je, že Firefly hrají jako klasický Sherman. To je omyl. Tenhle stroj není univerzál, ale specialista na ničení tanků. Jakmile zůstane v roli snipera a drží si pozici, je extrémně nebezpečný. Jakmile se začne tlačit dopředu bez rozmyslu, stává se snadným cílem. Firefly tak ve hře kopíruje realitu. Není to tank, který vydrží všechno, ale ten, který rozhoduje souboj přesností a prvním výstřelem. Pokud zůstane skrytý a využívá svou palebnou sílu, dokáže rozebrat i silnější protivníky. Pokud se odhalí, dlouho nepřežije.

Text jsem sestavil z veřejně dostupných informací. Zdroj obrázků Wikimedia Commons – public domain / volně šiřitelný historický materiál. Autor Globuss.