Tenhle měsíc v Tankrewards odměny je Krupp-Steyr Waffenträger. Koukneme na jejich krátkou historii před koncem války.

Před začátkem článku, k vozidlu ve hře – pojmenování je závadějící. Firmy Krupp a Steyr vyrobily každá samostatné prototypy, které se liší. V článku je historie vozidla od firmy Steyr.

Zadání

Ke snížení obrovské početní převahy ruské obrněné techniky se Němci rozhodli využít levných a snadno vyrobitelných samohybných protitankových děl. Snaha o jejich co nejmasovější produkci je nutila využívat jako nosiče těchto zbraní všechny dostupné podvozky. Vedle podvozků vlastních tanků tedy samozřejmě i podvozky všemožných kořistních strojů. To vedlo ke tříštění výroby a ve svém důsledku k jejímu prodražování. Neefektivní byla rovněž nutnost držet velké množství různých náhradních dílů v polních dílnách stejně jako učit mechaniky i posádky rozumět mnoha různým strojům.

Není tedy divu, že se již roku 1942 začaly objevovat požadavky na vývoj jednoho univerzálního podvozku pro nesení zbraní všeho druhu. Oficiální objednávka na vývoj takového stroje však přišla až počátkem roku 1944. Zbrojní úřad formuloval požadavky na nový stroj a obeslal jimi všechny významné německé výrobce tankové techniky. Nosič měl spočívat na plně pásovém podvozku, jehož konstrukce by v co největší míře využívala prvků již vyráběných tanků. Stroj neměl být vyzbrojen jednou konkrétní zbraní, ale měl být použitelný pro nesení více druhů kanonů. Čili na jeden univerzální podvozek mělo být možné, bez jakýchkoliv složitějších zásahů do jeho konstrukce, lafetovat některou z více volitelných zbraní. Přitom měly být vyvinuty dvě odlišné verze tohoto podvozku – lehčí a těžší. Volitelnými zbraněmi pro lehčí nosič měly být protitankový kanon PaK 40 L/46 ráže 75 mm, rovněž protitankový PaK 44 L/70 stejné ráže, houfnice FH 18/40 ráže 105 mm nebo 120-ti milimetrový minomet. Těžší podvozek potom měl být schopen nést buď protitankový kanon PaK 43 L/71 ráže 88 mm, 150-ti milimetrovou houfnici FH 43 nebo kanon K 43 ráže 128 mm. Maximální výšku samohybných děl bez výzbroje do 1750 mm. Možnost kruhové rotace věže a náměr v rozsahu od -8 ° do + 35 °.

Narozdíl od prakticky všech starších německých samohybných děl a stíhačů tanků, měl mít nový stroj otočnou lafetu, aby při míření nebylo nutno pohybovat celým vozidlem. Síla pancéřování se měla, podle oficiálních požadavků, pohybovat okolo 20 mm na čele a 10 mm na bocích. Na silnici měl být vůz schopen dosáhnout rychlosti 35 km/h. Posádka měla být čtyř až pětičlenná.Nový stroj začal být veden pod označením Waffenträger, neboli doslova “nosič zbraně”, které přesně popisovalo jeho účel. Vývojové práce zahájila celá řada německých firem, většina z nich se však nedostala dál, než k technickým nákresům či zmenšeným dřevěným modelům. Funkční prototyp se podařilo dokončit pouze firmám Rheinmetall Borssig, Steyr a navzájem spolupracujícím firmám Krupp a Ardelt. Podvozky většiny zpracovaných projektů vycházely více či méně z konstrukce podvozku stíhače tanků Hetzer a tím pádem tedy z původně československého tanku PzKpfw 38(t).

Popis

To platilo i pro vzniklé prototypy. Jistou výjimku představoval snad jen stroj firmy Steyer, jehož podvozek byl sice snad výše popsaným tankovým podvozkem inspirován, ale jeho konstrukční řešení bylo odlišné. Firma Steyr dokončila svůj první prototyp Waffenträgeru na podzim roku 1944. Stroj spočíval na každé straně na čtyřech velkých celo ocelových pojezdových kolech. Podvozkovou soustavu doplňovala dále kola hnací a napínací. Podpůrných kladek nebylo třeba, neboť pásy dosedaly shora přímo na pojezdová kola.

Trup stroje byl svařen z rovných ocelových desek. Za skloněnou čelní deskou byla velká rovná plošina v jejíž zadní polovině byla umístěna otočná věž. Před věží vystupovaly z trupu dva hranaté kryty, chránící hlavy řidiče a radisty. Kryty byly odklopné směrem do stran a uzavíraly průlezy, kterými oba zmínění členové posádky nastupovali do vozu. Zbytek posádky měl potom své stanoviště v samotné věži. Pohonnou jednotkou byl dvanáctiválcový motor Steyr o výkonu 140 koní. Žádné přesnější údaje o hmotnosti, rychlosti ani síle pancéřování tohoto stroje nejsou známy. Vyrobený prototyp byl vyzbrojen protitankovým kanonem PaK 43 L/71 ráže 88 mm. Jak byla technicky řešena možnost výměny zbraně během výroby, není jasné, ani to, zda byl někdy vyroben ještě další prototyp tohoto stroje nesoucí jinou z plánovaných zbraní. Prototyp byl sestaven 9. října 1944 a byl připraven brzy k představení. Prototyp nebyl odeslán na frontu. Nejsou informace o zachování vozidla.