T26E4 Super Pershing

V obchodě se teď nalézál americký těžký střední tank: T26E4 Super Pershing. 

Máme i recenzi od DoktoraKeviny. Podíváme se na krátkou historii vývojového prototypu z tanků M26 Pershing.

 

Historie

T26E4 vychází z tanku M26 Pershing, který byl nasazen v Evropě od ledna 1945, bylo nasazeno jen 20 Pershingů rozdělených mezi 3. a 9. obrněnou divizi v první armádě. Prvním střetům s nepřítelem došlo v únoru na řece Roar, a pak slavný střet v Kolíně nad Rýnem v březnu téhož roku. Pro Němce byl M26 Pershing s 90mm kanonem nepříjemným překvapením, který si poradil s tanky Pz. V Panther a Pz. VI Tiger. Pershing byl potřebným zvýšením bojových schopností americké armády a doplňkem standartních M4 Sherman.

Ale stále měly problémy s nejnovějšími německými těžkými tanky Tiger II s kanonem KwK 43 L/71 ráže 88mm. Bylo rozhodnuto nainstalovat do M26 Pershing výkonnější kanon 90mm T15E1. V lednu byl kanón nainstalován do prototypu T26E1, který byl přeznačen na T26E4 č.1. Kanón T15E1 délky 73 kalibru děla, s větší nabíjecí komorou. S depresí -10° a elevací +20°. To pomáhalo k vysoké úsťové rychlosti 1140 m/s s nábojem T30E16 APCR (Armor-Piercing Composite Rigid) a ten pronikl pancířem na vzdálenost 2400 m, při testování kanón prostřelil naskrz JagdPanzer IV a střela se zaryla do země za ním. Tento model používal 1300 mm dlouhou jednodílnou munici. Manipulace s tak dlouhou municí v už tak stísněném prostoru věže byla obtížná a též byl problém s její uložením. Po testech byl odeslán do Evropy a přiřazen k 3. obrněné divizi. 

Druhý prototyp byl vybaven kanónem T15E2, který používal dělenou munici. S tímto kanónem bylo vyzbrojeno 25 sériových T26E4. S dvoudílnou municí bylo mnoho problémů, ty zapříčinily opuštění tohoto systému a upřednostnění jednodílné munice. Hmotnost těchto větších děl vyžadovala lepší stabilizaci. Bohužel u prvních dvou prototypů nebylo možno stabilizaci umístit do vnitřku věže. To vedlo k přidání velkých stabilizačních pružin k horní přední části věže. Na některých fotografiích jsou tyto pružiny bez krytů. Do sériově vyráběných T26E4 byl uvnitř věže nainstalován hydropneumatický stabilizátor a vnější pružiny byly odstraněny. Zůstaly pouze u prototypů.

V březnu 1945 bylo objednáno 1000 vozidel T26E4 nahrazujících stejný počet objednaných M26 Pershing. S koncem války v Evropě byla stornována objednávka a snížena jen na 25 objednaných vozidel T26E4. Testy v Aberdeen Proving Ground proběhly v lednu 1947. Nakonec byl projekt zrušen, některé stroje byly byly následně použity jako terče na střelnicích.

Obr. Super Pershing na svém posledním “odpočinku” na skládce v Kasselu. 1945

Bojové nasazení

Když prototyp dorazil do Evropy, řešily se logistické problémy. Chyběl mu teleskopický zaměřovač M71E4 navržený společností Slim Price pro použití s ​​vysokorychlostními děly. Místo něj byl namontován zaměřovač M71C navržený pro standardní 90 mm dělo M3. O týden dříve se stal první incident, kdy byly speciální náboje pro T26E4 omylem odeslány do 635. stíhacího batalionu. Našly se až když se velitel 635. zeptal, proč jim byly dodány náboje, které jsou delší než jejich standartní náboje.

Major Harrington, šéf opravny tanků 3. obrněné divize, nechtěl ztratit vozidla při svém prvním nasazení. Proto se obrátil na poručíka Beltona Coopera (který později vydal knihu „Nástrahy smrti“), aby vylepšil pancéřování vozidla. M26 Pershing byl původně navržen tak, aby vydržel totéž, co pancíř německých tanků Tiger a Panther. Ale pancéřování nebylo schopno odolat kanonu 88 mm KwK 36 Tiger, natož 88 mm kannónu KwK 43 Tiger II. Inženýři zachránili čelní desku CHF (Cemented Hard Face) o tloušťce 80 mm ze zničeného Pantheru a přivařili ji přímo k plášti věže. Do ní vyřízli otvory pro spřažený kulomet a zaměřovač. Na záď věže přidali závaží, na předek podvozku přivařili další desky. Později byly dodány další před stavný pancíř na věž “uši”

Za krátkou epizodu těchto vozidel ve válce se první střet udál 4.dubna mezi Weserem a Nordheimem, kdy Super Pershing zasáhl a zničil německé pancéřové vozilo na vzdálenost 1400 m. Podle některých zdrojů se mělo jednat o “rande” s Jagdpantherem z 507. praporu těžkých tanků. Dále 12. dubna zničil jeden neznámý německý tank. Poslední střet se stal 21. dubna v Dessau, kdy se Super Pershing dostal do krátkého tankového souboje s německým tankem, který vyřadil střelou do spodního pancíře. Rozcházejí se zdroje, o jaký tank se ve skutečnosti jednalo, nejčastěji se píše, že zničen byl Tiger II ze SS 502. těžkého praporu, ale objevil se i názor, že se jednalo pouze o Panzer IV. Po válce skončilo vozidlo na “šrotišti” v německém Kasselu. Žádný tank se nezachoval.

Video ze vzpomínek posledního souboje s tímto tankem

https://www.youtube.com/watch?v=M3Kdip2Y04k

Sdílejte na sociálních sítích