Tank v Rakousku Uhersku? Proč ne?

Rakousko Uhersko mohlo vynalézt tank, ale jeden z nejzajímavějších vojenských projektů své doby skončil v šuplíku. Existují vynálezy, které změní svět... a které ne.

Rakousko Uhersko mohlo vynalézt tank, ale jeden z nejodvážnějších vojenských projektů své doby skončil v šuplíku. Existují vynálezy, které změní svět. A pak existují vynálezy, které skončí v zaprášeném archivu jen proto, že nějaký starý generál usoudí, že „za našich mladých let to nebylo potřeba“.

Přesně takový příběh napsalo na začátku dvacátého století Rakousko Uhersko. Monarchie, která měla špičkové zbrojovky, skvělé konstruktéry i průmysl na světové úrovni, dokázala promarnit šanci stát se kolébkou tankové éry. A jak už to u podobných historických tragikomedií bývá, jedním z hlavních aktérů byli koně. V roce 1905 představil konstruktér Paul Daimler armádě Austro Daimler Panzerwagen, jeden z nejmodernějších obrněných automobilů své doby. Měl pohon všech čtyř kol, otočnou věž s kulometem Maxim, pancéřování a dokázal uhánět rychlostí až čtyřicet kilometrů za hodinu. Zatímco většina armád pořád snila o slavných jezdeckých útocích, tenhle stroj vypadal jako návštěvník z budoucnosti.

Jak to bylo?

Jenže při předvádění údajně jeho motor vyděsil jezdecké koně a podle známé legendy měl císař František Josef I. prohlásit, že armáda podobné stroje nepotřebuje. Historici se dodnes přou, nakolik je ten příběh pravdivý, ale jako symptom rakousko uherského konzervatismu funguje dokonale. Ocelový obr budoucnosti totiž prohrál se splašeným valachem. Problém nebyl v tom, že by monarchii chyběly peníze nebo technické znalosti. Problém byl v tom, že většina tehdejších velitelů stále věřila, že budoucí války rozhodne jízda, šavle a dobře vycvičený kůň. Obrněný automobil jim připadal spíš jako drahá hračka pro technické nadšence než jako zbraň, která jednou změní svět.

Jenže obrněný automobil byl jen předehra. Skutečnou bombu připravil rakousko uherský ženijní důstojník Günther Burstyn. V roce 1911 navrhl stroj jménem Motorgeschütz a při pohledu na jeho nákresy člověka napadne jediné. Tohle přece není experiment, to je normální tank. Burstyn totiž přišel s pásovým podvozkem, plně otočnou věží s dělem, nízkou siluetou a dokonce i výsuvnými rameny, která měla pomáhat překonávat zákopy a překážky. Svůj projekt si nechal patentovat v roce 1912 a nabídl jej jak rakousko uherské, tak německé armádě. Odezva byla téměř nulová. Úředníci a generálové usoudili, že podobný stroj je zbytečná technická kuriozita. Jenže právě v tom spočívá největší ironie celého příběhu.

Burstyn a jeho návrh

Burstynův návrh se svým uspořádáním více podobal moderním tankům než první britské Mark I, které přišly až o několik let později. Zatímco Britové nakonec vyráběli obrovské ocelové kolosy bez otočné věže, rakouský důstojník už na papíře kreslil koncepci, kterou budou armády používat celé další století. Měl promyšlené rozmístění posádky, výzbroje i pohonu a počítal s tím, že vozidlo bude schopné pohybovat se v terénu, kde obyčejná kola neměla šanci. Dá se říct, že technicky myslel o několik let dopředu, zatímco jeho nadřízení pořád přemýšleli jako v devatenáctém století. Vojenské úřady navíc argumentovaly tím, že podobný stroj bude příliš drahý, složitý na údržbu a prakticky nevyužitelný. O několik let později přitom stejný svět investoval obrovské prostředky do vývoje tanků, protože pochopil, že bez nich se moderní válka vést nedá.

Válka

Pak přišla první světová válka a přesně ukázala, jak moc se tehdejší vojenští plánovači spletli. Zákopy, ostnaté dráty a kulomety proměnily frontu v nekonečná jatka, kde se vojáci nedokázali pohnout ani o pár set metrů. Přesně pro takovou situaci Burstyn svůj stroj navrhoval. Jenže jeho plány ležely zaprášené v archivech a Rakousko Uhersko dál spoléhalo hlavně na pěchotu, dělostřelectvo a jezdectvo.

Když Britové v roce 1916 nasadili na Sommě první tanky Mark I, začala nová éra válčení a c.k. monarchie mohla jen přihlížet, jak někdo jiný využívá myšlenky, které sama odmítla. Přitom jí nechybělo téměř nic. Měla průmysl, technické mozky, výrobní kapacity i schopné konstruktéry. Chyběla jen odvaha uvěřit, že budoucnost nebude vypadat stejně jako minulost. A tak se mohlo snadno stát, že první tank na světě ponese rakousko uherskou orlici. Místo toho dostal britský rodný list, protože někdo kdysi rozhodl, že nejdůležitější vojenskou technologií jsou pořád ještě dobře vycvičení koně. Je to jeden z těch zvláštních okamžiků dějin, kdy svět nestojí na nedostatku talentu ani peněz, ale na obyčejné lidské neochotě přijmout něco nového. A právě proto patří příběh Burstynova tanku mezi největší promarněné příležitosti vojenské historie.

 

Další články najdete na https://www.historiezabavne.cz

Zdroj obrázků: Wikimedia Commons – public domain / volně šiřitelný historický materiál.

Autor Globuss https://commons.wikimedia.org/