17. listopad 1939

17.listopad 1939 byl ve znamení zavření našich vysokých škol. Tou dobou v Evropě už třetím měsícem zuřila další světová válka.

Vítejte u dalšího povídání o některé z historických událostí. Dnes se budeme věnovat včerejšímu výročí a hlavně státnímu svátku 17.listopadu, k němuž se neváže jen rok 1939, ale i 1989.

Začátky

Jak víme, 16.3.1939 byl vyhlášen Protektorát Čechy a Morava. Od té doby dávali Čechoslováci jasně najevo, že se jim to nelíbí. Do ilegálního odboje se tehdy zapojilo zhruba 10-15% našich občanů, zbytek kvůli velice přísným trestům za otevřený odpor vůči Třetí říši volil mírnější variantu.

Lidi napřed projevovali svůj nesouhlas náhodou, třeba při promítání německých týdeníků dost nahlas kašlali nebo kýchali, jen aby přehlušili němčinu. V divadlech pro změnu tleskali při každé narážce na tento nesvobodný režim. Měli i jakési „desatero“, v němž bylo psáno, jak se chovat k Němcům a v hospodách spolu zpívali národní písně. Velkou morální oporou jim byl i rozhlas. František Kocourek do svých reportáží ukrýval skryté významy, ty však Čechoslováci snadno rozluštili. Součástí takovéto „obrany“ národa byly i vtipy, anekdoty nebo hříčky. Jako příklad dobře poslouží „protektorát – protentokrát“. A nesmíme zapomenout ani na šeptandu, tedy šeptanou propagandu, a zahraniční rozhlas.

Odpor

Postupem času nevole Čechů sílila a protesty vzrostly do otevřených akcí, což se dalo čekat. Které činy vlastně byly největší? Třeba převoz ostatků Karla Hynka Máchy na vyšehradský hřbitov, poutě (léto 1939), které pořádala katolická církev, nebo v den výročí Mnichovské dohody (30.9.) šli lidé natruc pěšky do práce i z práce a tramvaje byly prázdné. O výročí vzniku samostatného Československa (28.10.) ani nemluvě. Češi se slavnostně oblékli, mnohde ten den ani nepracovali – ačkoli Německo tento den jako státní svátek oduznalo. Demonstrací na Václavském náměstí a v dalších pražských ulicích se zúčastnili hlavně studenti, ovšem nezasáhla do nich jen pořádková policie, ale i SS. Nacisté zastřelili dělníka Václava Sedláčka a Jana Opletala, studenta Lékařské fakulty Univerzity Karlovy, postřelili. Ten zemřel v nemocnici 11.11.1939.

Pohřeb Jana Opletala se konal 15.11. na Albertově, rakev s jeho ostatky převezli na jeho rodnou Moravu. Hned po pohřbu došlo k další demonstraci, ta přešla v otevřený protest několika tisíc lidí proti režimu. Opět došlo ke střetu nacistů a Čechů, ale bylo to rozhodující pro další postup nacistů. Rozhodli se totiž, že nastalou situaci začnou řešit.

 

Porada

16.11. svolali mimořádnou poradu v Berlíně, jíž se zúčastnil i sám Adolf Hitler. Na poradě schválili „Sonderaktion Prag“ a měla zamezit jakýmkoli dalším protestům. Tuto zvláštní akci inicioval Karl Hermann Frank, tajemník Úřadu říšského protektora. V noci na 17. listopadu vtrhla na vysokoškolské koleje v Praze, Brně a Příbrami německá pořádková policie i jednotky SS a pozatýkaly stovky studentů. Studenti byli odvezeni do ruzyňských kasáren nebo na brněnské Kounicovy koleje. 9 z nich nacisté popravili a dalších asi 1200 deportovali do koncentračního tábora Sachsenhausen-Oranienburg, asi 25 km od centra samotného Berlína. Většinu zatčených studentů ze Sachsenhausenu pustili na přelomu let 1942-43, 35 z nich se už bohužel nevrátilo. Tato německá akce proti české kultuře a inteligenci byla považována za velice promyšlený zátah a vyvolala pobouření napříč světem. Dva roky nato vyhlásili v Londýně 17. listopad jako Mezinárodní den studentstva.

Vysoké školy

Zatčení studentů nebylo jediné, co se stalo. 17.11.1939 vyhlásil Konstantin von Neurath, že vysoké školy na našem území budou uzavřeny po dobu tří let. O studium přišlo přes 15.000 studentů, o práci pak 513 profesorů, 475 docentů a 345 dalších pedagogů. Toto uzavření mělo trvat tři roky… Ale Heydrich, který nastoupil na úřad protektora po von Neurathovi, opakovaně a zřetelně prohlásil, že do konce války školy neotevřou a prezidentu Háchovi, jenž byl zvolen po Benešově abdikaci, nabídl, že Češi mohou studovat na německých školách. Ovšem to se netýkalo německých univerzit v Praze a v Brně. Po atentátu na Heydricha se situace samozřejmě zhoršila a K. H. Frank se v tématu znovuotevření vysokých škol vyjádřil neoblomně – ani náhodou.

 

Studium 1939-41

Studenti v podstatě neměli šanci v tomto období získat vzdělání a titul. Na německé univerzity se nedostali, někteří ale navázali v Bratislavě. V roce 1941 ovšem získali někteří studenti souhlas Adolfa Hitlera, aby mohli studovat na vysokých přímo v Německu. Šlo o 35 studentů medicínských a technických oborů, na letní semestr. V červenci 1942 byla založena nadace, jež poskytovala stipendia na studium v Říši, a z 3.500 uchazečů přijali 380.

Ptáte se, jestli měli nějaké podmínky, které museli splnit? Ano. Patřila k nim dobrá znalost němčiny, vztah k Říši a také museli být uchazeči státně-politicky prozkoumáni. Co to znamenalo? Každý uchazeč musel odpovídat německým požadavkům rasového původu. Tento bod byl obsažen i ve zvláštním výnosu říšského ministra pro vědu, školství a osvětu Bernharda Rusta z 1. května 1942. České studenty neustále kontrolovali, v německých školách je rozmístili tak, aby nevytvářeli větší skupiny a mohli studovat jen tzv. „nezávadné“ obory. Zakázáno bylo studium společenskovědních oborů a práv. Během let 1942–1944 studia dokončilo jen málo studentů.

17. listopad 1939 aneb po tomto datu zde fungovaly čtyři německé vysoké školy:

Německá Karlova univerzita, Německá vysoká škola technická v Praze, Německá akademie výtvarných umění v Praze a Německá vysoká škola technická v Brně

Kromě těchto vysokých škol fungovala Ruská svobodná universita v Praze, v roce 1942 ji přejmenovali na Ruskou vědeckou akademii v Praze.

Po válce

Po roce 1945 vysoké školy opět otevřely, Německá universita a další německé vysoké školy zavřely. Edvard Beneš je zpětně zrušil a všechny tituly, získané na těchto školách, zneplatnil. Dekrety, které uzavřely a zrušily tyto školy, vstoupily v platnost 17.11.1945. Dá se říci, že to byla symbolická „pomsta“ Němcům za to, co napáchali během války na našich studentech. Němci určení k poválečnému odsunu díky tomu přišli o možnost studovat na daných vysokých školách. A tou dobou už platila Postupimská dohoda, ta zaručovala vystěhování německých obyvatel z Československa. Ale o tom třeba zase jindy…

 

17. listopad 1939 v trochu „větší“ kostce, než jste možná čekali. Ale víme, že i přes ten drsný režim se naši předci nebáli bránit nebo vzepřít, i když za to často zaplatili tím nejcennějším, co měli.