Ani Heydrich nebyl nesmrtelný

Píše se sedmadvacátý květen roku 1942. Říšský protektor Reinhard Heydrich míří do své úřadovny na Pražský hrad. Ale v tu chvíli ještě netuší, že už tam nedorazí…

V Praze Libni na něj v 10:35 totiž zaútočí Jozef Gabčík s Janem Kubišem a smrtelně ho zraní, ačkoli to tak zpočátku nevypadá.

Krásné jarní ráno

V 7 hodin ráno se v bytě profesora Ogouna v pražských Dejvicích probouzí oba parašutisté. Během snídaně opakují profesorovi to, co předchozí večer – „Pokud se nevrátíme v obvyklou hodinu, nesmí nás nikdo hledat.“

(Několik posledních dní to byla jejich základna a také se zde scházeli s Janem Zelenkou, členem domácího odboje. Odtud také vyráželi na pochůzky městem, aby do detailu obhlédli oblasti pro útok na protektora a přichystali si vše nutné.)

Chvíli před půl osmou odchází Ogoun do práce, po něm i jeho syn Luboš, ten míří na maturitní zkoušku. Zato Gabčík s Kubišem mají svůj plán připravený do posledního detailu, před odchodem už kontrolují jen munici, zbraň a potřebnou výstroj a míří na tramvaj jedoucí v 7:50. Po vystoupení z tramvaje zamířili k Moravcovým s plánem půjčit si kolo.

Mezitím se v Panenských Břežanech Heydrichova rodina pozvolna chystá ke snídani. Sám Reinhard, jeho manželka Lina a jejich děti Silke, Heider a Klaus. V tuhle dobu zatím nikdo neví, že dnešní den doslova převrátí jejich život vzhůru nohama. Heydrich tomuto šel naproti, rozhodl se totiž na Pražský hrad jet otevřeným vozem.

U Moravců parašutistům plán s kolem vyšel a zamířili na vybrané místo. Tím byla křižovatka ulic Zenklova a V Holešovičkách (na mapce výše je místo útoku vyznačeno).

Místo útoku

Jelikož Gabčík s Kubišem díky předcházejícím pozorování ví, že do té ostré zatáčky bude muset Heydrichův řidič ubrat na rychlosti, tak právě proto tu hlídají. A čekají, až do Zenklovy protektor vjede. V 9:40 už jsou ovšem oba nervózní, neví totiž, jestli Heydrich nezměnil znenadání trasu nebo má jen zpoždění. V prvním případě by totiž bylo nutné zjistit, co za tím stálo a atentát by se zpozdil.

Nervozita sice narůstá, ale vyčkávají na svých místech…

V 10:35 se konečně dočkají a blíží se silueta černého mercedesu s poznávací značkou SS3, jež veze „nepřítele č. 1“ na místě spolujezdce. Vůz vjíždí do zatáčky a zpomaluje, což je pro oba parašutisty signál k útoku. O pouhé dvě minuty později už Gabčík vyskakuje k pravé straně naprosto nekrytého vozu a míří Stenem na Heydricha. Díky vzdálenosti pouhého jeden a půl metru je zásah zaručen, jenže Gabčík nevystřelí. Neselhala ovšem jeho odvaha, nýbrž Sten. Náboj se vzpříčil v komoře. Kubiš na nic nečeká, vyskakuje zleva k vozu a hází speciální bombu na základě britského protitankového granátu vz. 73 Mk. s nárazovou roznětkou. Bomba okamžitě vybouchne, roztrhne pravobok vozu a osudná střepina vniká do Heydrichova těla. Výbuch je natolik silný, že vysklí okna u projíždějící tramvaje, ta v 10:39 zastaví na místě atentátu a nastává zmatek.

Útěk

Heydrich i jeho řidič Johannes Klein se snaží oba útočníky pronásledovat, ti po nich pálí z ručních zbraní. Kubiš proběhne kolem tramvaje, do obličeje ho zasahují střepy. To ho ovšem nezajímá, nasedá na kolo a snaží se zmizet. Chvilku ho pronásleduje český policista Bedřich Záleský, ale ten si pak uvědomí, kdo nejspíš útok provedl a na koho, a tak zpomalí a nechá je utéct. Gabčík se zatím snaží setřást Kleina a Kubiš nezvládá svou divokou jízdu Primátorskou ulicí a spadne na zem.

Na pravé oko Kubiš nevidí, to se mu plní krví po zásahu sklem, ale zvedne se a znovu nasedá na kolo. Cestou ještě srazí chodkyni, ale kolo už pak nechá na místě a mizí po svých. Klein mezitím dohání v řeznictví u Braunera Gabčíka, ten ho úspěšně trefí do nohy a konečně se Kleina zbavuje.

Už hodně malátný Heydrich nastupuje do dodávky od firmy Holan a žádá o odvoz do nemocnice. Když se řidič ptá, kam, odpovědí mu je „Bulovka.“ V 10:48 tedy řidič Šitta startuje a vyráží s protektorem do nemocnice. Netrvá ani dvě minuty, Heydrich důrazně žádá zastavit, že si potřebuje lehnout. I přesto kolem jedenácté vystupuje z auta sám, ujímá se ho vrátný Pěnkava. Vcházejí spolu do ordinace, kde sice zranění vážně nevypadá, ale doktor poukazuje na krvavou skvrnu na protektorově boku. Při bližší prohlídce měl doktor pravdu – Heydrich musí okamžitě na sál, rána je dost hluboká.

Hledání úkrytu

Kubiš zatím doběhl k Novákovým, ti spolupracují s odbojem, a Marie Nováková ho ošetřuje. Poslouchá vyprávění, co Kubiš s Gabčíkem udělali a domů se vrací i 14letá Jindřiška Nováková. Ta se napřed Kubiše lekne, ale za chvíli utíká pro kolo, které Kubiš nechal na ulici. Gabčík najde útočiště u Svatošových, umývá se, ale asi ani netuší, že Jindřiška Nováková už odvádí kolo na dvorek domu, kde žije. Pak se obleče a z domu Svatošových odchází.

Co se děje v nemocnici?

K protektorovi přiběhne doktor Walther Dick, vedoucí lékař chirurgie. Heydricha pošle na rentgen, kde se zjistí, že má v těle kus střepiny, což pro Heydricha samozřejmě vůbec není dobře a potvrzuje se to, co řekl už první lékař, který ho viděl. Že musí na sál. Heydrich se tvrdohlavě brání, že chce, aby ho operoval „pravý“ Němec. Tím je profesor Josef Hohlbaum z kliniky na Karlově náměstí, ke kterému se v 11.17 hod. dostává informace o Heydrichově zranění a tak urychleně míří na Bulovku.

Podobně jako Gabčík opustil Svatošovy, také Kubiš už stihl odejít od Novákových a o půl dvanácté přichází k rodině Jaroslava Piskáčka, dalšího pomocníka a také příslušníka Sokola. V rychlosti mu vypráví, co se před několika chvílemi stalo a je mu čím dál hůře z utrpěného zranění. Gabčík dojde před obědem k Fafkovým, s jejichž dcerou Relou se několik dní zpátky zasnoubil a předává jí konvalinky, které po odchodu od Svatošových koupil. Nikdo z nich ovšem netuší, že Heydrich už tou dobou leží na sále a zákrok nespouští profesor Hohlbaum, ale Walther Dick z Bulovky.

Operaci už déle odkládat nemohli, profesor Hohlbaum si ale na „své“ klinice zapomněl brýle, poslal pro ně tedy svého řidiče. Když je přivezl, profesor naskakuje do více se komplikující operace. Jak totiž doktor Dick (sudetský Němec) zjistil, rána hodně zasahovala do břišní dutiny a Heydricha museli přetočit na záda a dostat se na místo řezem přes břišní stěnu.

 

V tutéž dobu se o atentátu dozvídá i sám Führer, dostává na Prahu vztek a neodkladně tam posílá Himmlera, velitele SS a gestapa.

Na Bulovku dorazili i Karl Hermann Frank a prezident Emil Hácha a nemocnice se změnila na pevnost střeženou policisty a vojáky.

Operace netrvá ani hodinu, pod rukama zkušených lékařů dopadá dobře a krátce před jednou hodinou odpoledne už Heydrich leží v jednom z Dickových osobních pokojů.

A tím vše nekončí, ba naopak začíná.

Gestapo rozjíždí pátrání, výslechy svědků a hledá jakoukoli stopu vedoucí ke Gabčíkovi s Kubišem. Během 15 minut už celá Praha ví, co se stalo, příslušníci gestapa zadrží asi 60 možných svědků, ty vyslýchají jak na místě činu, tak potom i v Pečkově paláci. Mezitím se Kubišovi u Piskáčka přihorší a dochází mu, že bez lékařské pomoci se už neobejde.

Minuty utíkají, gestapo dává dohromady celkem přesný popis atentátníků, ale je jim to houby platné, protože popis sedí na více mužů, co byli na místě činu. A tak nezbývá gestapákům nic jiného, než obejít Prahu, prohledat domy a byty a vydat zákaz o překročení hranic města Prahy. Taktéž byla gestapem vypsána odměna jeden milion říšských marek za přispění k objasnění atentátu.

Ten milion marek později přiměje Karla Čurdu zradit parašutisty, ovšem celou odměnu nedostane.

Další plány

Jozef Gabčík mezitím předává zprávu paní Fafkové, aby informovala Jana Zelenku a aby mohli aktivovat plán přesunu parašutistů do krypty kostela Cyrila a Metoděje, kde se budou po domluvě s kaplanem Petřekem dále ukrývat. Kubiš nicméně opravdu potřebuje lékaře a přes Piskáčka a dalšího přítele odbojářů Antonína Oktábce jednají s doktorem Lyčkou.

Pozdě odpoledne se situace trochu uklidní, i Heydrich vypadá, že přežije… Ale všichni určitě víme, k čemu pak došlo.

---

Tento hrdinský čin je potřeba stále připomínat, právem patří na první příčku těch nejodvážnějších. Třetí říše nás brala jako podřadný národ, podceňovala nás – najednou ovšem zjistila, že to tak není. Útok na jednoho z nejvýše postavených Němců ukázal, že se dokážeme vzepřít. Že si nenecháme všechno líbit. Inu, kdo čím zachází, tím také schází…