Překvapení na halloween
Osobně se začínám těšit
Prosakují první zprávy o letošním Halloween eventu. Předpokládné datum začátku je pondělí 25. října a akce by měla trvat do 8. listopadu. Teoreticky by se mohla o pár dnů posunout a zahrnout do doby trvání i víkend před začátkem. Odpovídá to době, kdy probíhala akce loni, bylo to od pondělí 26. října do 9. listopadu, takže považuji informaci za důvěryhodnou.
Už delší dobu se mluví o tom, že letošní halloween event by měl být návratem na mapu „Mirnyj-13“. To současné informace potvrzují, ovšem s jedním velmi zajímavým překvapením. Halloween by totiž měl být zároveň i pokračováním eventu „Last Waffentrager“. Propojení dějové linky obou eventů by znamenalo, že bychom se mohli dočkat Maximiliana von Kriegera v roli pachatele všech podivností z loňského Mirnyj-13 eventu. Kromě přímé zmínky v novinkách to naznačuje i dlouhý text, zveřejněný na začátku WaffenTrager eventu na oficiálních stránkách, a dává mu to nové souvislosti. Je to jakási napůl von Kriegerova samomluva, napůl komunikace s … no přečtěte si to sami.
Monokl neseděl správně. Von Krieger ho odložil stranou a ze svého psacího stolu vytáhl staré brýle, které nosil, když před spoustou let obhajoval svou diplomovou práci. Od té doby se jeho zrak trochu zhoršil, ale brýle inženýrovi postačily k tomu, aby se mohl probírat papíry před sebou.
„Drzost těch lidí!“ odfrkl si konečně von Krieger a pak z hromady papírů vylovil jeden list. „Jen se podívej, co říkají. Mohli alespoň uvést celé mé jméno. Je to snad osobní složka, nebo ne? ‚Max von Krieger, dříve známý jako Hoffman.‘ Co pro ně jsem – uprchlý asistent z laboratoře snad? Mé jméno zní Maximilian Leonard von Krieger-Witthoffen, Baron zu Ledensburg. Za všechny ty roky, co jsem pracoval pro Alianci, se ho už mohli naučit. Dluží mi toho dost, ale hádám, že pro chrty je zapamatování tolika slov najednou těžké.“
Von Krieger vyndal tužku, kterou měl zastrčenou za uchem, a jel s ní podél řádku, přičemž si to, co četl, brblal pod vousy. Jeho oči, uvyklé neustálému čtení, dokázaly zachytiti všechny důležité informace v textu, ale univerzitní zvyk ježdění tužkou po řádku ho nikdy neopustil.
„‚Narozen v roce 1900‘ – fajn, správně. ‚Technická univerzita Mnichov‘ – jistě, dostatečně přesné. Ale mohli uvést katedru strojírenství. Co to máme tady? Vědecký titul, publikace v časopisech, patenty… To není špatné. Podařilo se jim odhalit většinu. Opět jsem jednou přesvědčen, že kariérní život je pro ně důležitější než ten osobní. ‚Max von Krieger.‘ To zní jak jméno nějakého venkovského mlékaře! Ach, podívej se, co ještě tu tvrdí: ‚Inspirovala ho práce Nikoly Tesly a objevy Thomase Edisona.‘ Inspirovala! Ano, samozřejmě, že znám jejich práci, ale všechny mé vynálezy jsou originální a jedinečné. Skutečnost, že jsem se blízce spřátelil s elektřinou, přece neznamená, že jsem byl ‚inspirován Teslou.‘ To mě mohl rovnou ‚inspirovat Zeus nebo Thor.‘“
Inženýr si dopřál doušek nyní již studené kávy, kterou ráno Ermelinda připravila. Bez kávy nemohl pořádně pracovat, třídit si myšlenky a soustředit se. Byl to pravděpodobně jeho jediný zlozvyk.
„Ach, tady je odstavec o mém vztahu s Aliancí!“ zvolal triumfálně von Krieger. „Nastal čas zjistit, jaký nepěkný obrázek o mě malují těm svým žoldákům. Podívejme se… ‚Obešel zákaz konstrukce bojového vozidla s váhou až 80 tun.‘ Samozřejmě, že jsem ho obešel! Jakou platformu si propána mysleli, že budu potřebovat k montáži svého Gungniru? Opel Blitz?* Či snad jakýsi druh armádního traktoru, který mají… ‚Záměrně sabotoval vývoj projektu a zničil většinu technické dokumentace.‘“ V té chvíli se inženýr náhle zasmál a odhodil list papíru zpátky na stůl.
„Slyšíš, co říkají? Zničil! Samozřejmě, že těm svým hlídacím psům nemohou povědět pravdu, protože by se tím v očích svých žoldáků velmi zdiskreditovali. Nic jsem nezničil – udělal jsem si kopie všech dokumentů, které mě zajímaly, a v originálech provedl změny, jež byly na první pohled nepodstatné a pro jejich nezkušené oči zcela neviditelné. Tady, ve vzorci, jsem změnil 10 na 0,1. Támhle jsem udělal několik změn v diagramu obvodu. Jinde jsem zase udělal změny v plánech. Po dva roky se snažili sestavit mechanismus, který byl navržený jako nefunkční! Po dva roky nepochopili, že jdou po špatné stopě. A já jsem tvrdě pracoval. S takovým náskokem nebyla náprava nepořádku, který Aliance napáchala zabráním laboratoře a všech dílen, vůbec obtížná. V podstatě jsem od základu vybudoval celé tohle průmyslové centrum, které se brzy začne samo sestavovat a zdokonalovat! Vytvořil jsem… MY jsme vytvořili nezničitelnou bariéru, o které si amatéři z Aliance mohou nechat jenom zdát. Odvedla jsi skvělou práci. A já jsem ti za tenhle spis velmi vděčný. Je to nejlepší představitelný dárek – tyhle papíry jen potvrzují, že moji protivníci jsou zcela bezmocní. Podívej: ‚Nesezdaný, bez dětí.‘ K čemu je chrtům tenhle řádek dobrý? Nejen, že je bezcenný, ale navíc je to bohapustá lež. Kdyby jen tvá matka tušila, že mi můj bývalý zaměstnavatel dá nálepku starého mládence.“
Von Krieger si dopřál další doušek kávy a upřeně se zadíval na Ermelindu.
„Víš, proč nás ještě nenašli? Oni netuší, že mimo jejich svět byrokracie a korporátní nadvlády existuje ještě tenhle, ve kterém se právě teď nacházíme. Nemnohou ani tušit, že jsem se nejen naučil procházet podprostorem (což jako prosťáčci nazývají ‚teleportace‘!), ale že v něm také dokáži zůstat tak dlouho, jak jen potřebuji. Není třeba dodávat, že jsem si sem přenesl všechny své poznatky spolu s laboratoří a zřídil si tu základnu. Hledají nás na povrchu, vidíš? Nemají však žádný způsob, jak se dostat sem – obě naše střetnutí proběhla pouze proto, že jsem to chtěl. Potřeboval jsem to já, ne oni. Potřeboval jsem zkušební polygon pro dovedení své práce k dokonalosti, a tak poslali chrty. Ty jsi potřebovala doladit strážce ve skutečném boji, a tak poslali chrty. Aliance, aniž by to věděla, mi nadále pomáhá v mém výzkumu – a dokonce pomáhá technickému pokroku celého světa! Zastoupeného mnou. Oklamali jsme je podruhé! Podruhé jsme se vytratili do stínů – a zde, v podprostoru, budeme pokračovat v naší práci tak dlouho, jak bude třeba. Možná bych jim měl přes poštovního holuba poslat děkovné psaní? Získané zkušenosti postačují na několik zajímavých technických řešení. Taková škoda, že musíme náš nedobytný Asgard opustit kvůli doplnění zásob… Zde se dá vybudovat celá říše technokratů. Dokonalý svět, o němž jsem snil, když jsem byl ještě pouhý student…“
Von Krieger umlkl a ukázal na rozházené stránky svého vlastního spisu na psacím stole.
„Víš, co je jejich hlavní problém? Považují mě za nepřítele celého lidstva. Téměř všichni z nich.“ Inženýr vzal dopis od Villanelle, který na jeho stole ležel odděleně, a opatrně ho vložil do složky s osobními poznámkami a důležitými dokumenty. „Ale veškerá agrese, kterou projevuji, směřuje pouze na ně. A to jen proto, že mě už jednou zradili a připravili mě o možnost pracovat pro dobro lidstva. Kdo ví, zda se s nimi ještě setkáme, ale věř mi, dcero. Budeme připraveni. Jednoho dne bude Blitztrager součástí historie. Jednoho dne se naše fotky objeví v učebnicích a já se vrátím na Technickou univerzitu v Mnichově alespoň v této podobě. A mezitím… Postav konvici na kávu – je načase vrátit se do práce.“
*Opel Blitz – patrně nejběžnější německý nákladní automobil v době druhé světové války. Využívaný hojně jak v civilní tak i v armádní sféře.
wpDiscuz