Historie hybridních tanků – AKTUALIZOVÁNO 6.9. 22:50
Na supertestu máme sbírku tankových zvláštností.
Pro použití ve hře se testuje celá serie strojů složených z různých podvozků a věží. S tím se vyrojila spousta komentářů s otázkou, nakolik jsou takové konverze reálné. V tomto článku se na ně pokusím odpovědět. Předesílám, že nejsem žádný historik, a ačkoliv mě druhoválečná technika zajímá, všechny prezentované stroje jsem viděl poprvé v životě až na snímcích ze supertestu. Přesto se redakci podařilo dopátrat několika informací, buď přímo od WarGamingu (v článku kurzívou) nebo ze stránek muzeí a historických ústavů. Berte následující řádky s rezervou, za případné chyby a zkreslení se omlouvám. Za spolupráci děkuji mikemp477.
Skládání stroje z různých tanků se v historii opravdu dělo. Nejčastěji se jednalo o ojedinělé případy během vývoje nových tanků, kdy ještě nebyla k dispozici příslušná věž a tak se podvozek testoval s věží náhradní nebo dokonce jen s náhražkou věže, simulující její váhu. Druhou možností je situace, kdy je naléhavě potřeba technika, ale není k dispozici žádná kompletní a vyhovující. Hybridní stroj je tedy výsledkem improvizace z dostupných zdrojů. Takové konverze ovšem nejsou vůbec jednoduché. Nejde jen prostě sundat jednu věž a nasadit místo ní jinou. Každý tank má jiný průměr prstence věže a jiný otočný mechanismus, navíc se nejedná jen o samotnou věž, ale i o celou řadu částí s ní souvisejících. Umístit na tank věž z jiného stroje je tedy technicky velmi náročné, obzvlášť v polních podmínkách. Mějte tedy prosím na paměti, že aby se někdo do tak obtížného úkolu pustil, potřebuje nejen zdroj dílů a technické prostředky, ale i dostatečně pádný důvod něco takového dělat.
Matilda LVT – Na podzim 1941 obdržela australská armáda jako vojenskou pomoc 200 pěchotních tanků Matilda, které byly později použity při akcích v jihovýchodní Asii. Dělo se ukázalo v boji proti nepřátelské technice jako slabé a tanky byly navíc dodány bez HE granátů takže bylo problematické i jejich použití proti “měkkým cílům”, tedy pěchotě. Později údajně Australané začali vyrábět Matildy v licenci sami, a měli provést několik experimentů s kombinováním věží a podvozků z jiných vozidel, včetně LVT (A) -4 a LVT (A) -5. Bojové použití a detaily konstrukce nejsou známy.
Nepodařilo se nám vypátrat ani jediný snímek nebo jiný zdroj krom těchto, z ruštiny přeložených popisků WarGamingu, který by existenci takového stroje dokládal. Pokud ovšem Australané byli spokojení s odolností podvozku a jeho průchodnosti terénem a jediný problém představovala zbraň, dává snaha o výměnu děla smysl.
Pz.Kpfw.M 15 – V září 1943 získala německá armáda kontrolu nad italskou společností Ansaldo. V té době závod vyráběl tanky Carro Armato P26 / 40 a Carro Armato M15 / 42. Druhý jmenovaný dostal označení Pz.Kpfw. M15 / 42 a stal se nejtěžším italským tankem ve službách Němců. Při opravě poškozené techniky byl v jedné z jednotek německé armády vytvořen hybrid Pz.Kpfw. M15 / 42 a Pz.Kpfw.38 (t), umístění věže jednoho tanku na podvozek druhého. Výsledné vozidlo bylo údajně použito v Jugoslávii, kde bylo na jaře 1945 zajato jugoslávskými vojsky.
Tolik praví překlad popisků WarGamingu. Je pravdou, že kořistní, původně československé tanky, Vz.38 přeznačené na Pz.Kpfw.38 (t) odvedly pro německou armádu pořádný kus práce. Konečně výroba podvozků pokračovala v podstatě až do konce války a na jejich základě vznikly například stíhače tanků Marder nebo Hetzer. V druhé polovině války byla ale věž a hlavně dělo už velmi zastaralá a osobně jsem neviděl až do spatření důkazů smysl věnovat spoustu času a práce na spojení méně spolehlivého podvozku se zastaralou výzbrojí. Nám se nepodařilo dopátrat žádný důkaz existence takového stroje. O to více děkujeme našemu pozornějšímu a vzdělanějšímu čtenáři.
Doplněná část :
Fotografie pochází z přelomu let 1944-1945 takto upravený tank náležel Ustašovcům (autor přestavby je neznámý)
Některé teorie udávají, že tank M15/42 na kterém je věž osazena sloužil jako muniční vozidlo na které v byla umístěna věž ze zničeného tanku Pz 38(t), který měl ASI sloužit jako proti partizánský někde na balkáně (bohužel lidé na redditu se na tom nejsou schopni shodnout, protože žádná oficiální data k této přestavbě buď neexistují nebo byla zničena…)
Další dvě fotografie kde je tank naložen na vagonu (v komentářích a odkazech) pochází z června roku 1945 někdy při cestě do železniční stanice ve městě Ljubljana, kde byl spolu se stíhači tanků StuG III G a několika tanky Pz.38H zachycen Titovými partyzány.
Je neznámo, zda se s věží dalo otáčet či nikoliv (podle technických údajů měla věž tanku Lt vz.38 prstenec o průměru 1267mm a M15/42 měl pravděpodobně okolo 1300mm průměr prstence(bohužel údaj k průměru prstence se mi nepodařilo nalézt, ale jelikož tank M15/42 měl větší dělo, tak hádám, že prstenec musel být širší))
Osud tohoto tanku je neznámý
Vážně mi je líto, že jsem nedodal konkrétní informace ale jelikož přestavba pochází z pozdních let války a zároveň jeho vlastníkem byla Ustaša, tak je těžké říct (v případě že přestavbu provedla Ustaša) zda k tomu existuje více dat, popřípadě jeho bojové nasazení…
Nakonec nějaké dodávám nějaké odkazy, které toho moc neříkají 
https://tanks-encyclopedia.com/ww2/italy/carro-armato-medio-m15-42.php
http://beutepanzer.ru/Beutepanzer/italy/tanks/M13-15/M15_42_38t.html
Děkujeme za doplnění.
Perlička na závěr – podle kolegů z wotexpress na snímcích ze supertestu model trupu přesně kopíruje model původního italského tanku, jenž už je ve hře, včetně špíny, skvrn a kusů bláta. Byly pouze odstraněny nádrže. jinak se tvůrci WG s další úpravou neobtěžovali.
Pz.Kpfw. 35 R – V roce 1940 ukořistila německá armáda více než 800 kusů nejvyráběnějších francouzských lehkých tanků Renaultu R35 , stroji obdržel označení Panzerkampfwagen 35R 731 (f) nebo Pz.Kpfw. 35 R. Věž vozidla byla velmi stísněná a výzbroj byla považována za slabou i pro pomocné operace. Údajně se u některých tankových jednotek objevila „konverze“ Pz.Kpfw.35 R namontováním věží ze zajatých sovětských tanků T-26. Kde a kým byly tanky pozměněny, není známo.
Pravděpodobně bylo Němci ukořistěno celkem 843 tanků R35, z nichž 131 bylo použito na školení řidičů a na Balkáně při protipartyzánských operacích. Mnoho dalších bylo přestavěno na SPG a části některých byly použity pro vyzbrojení obrněných vlaků a bunkrů. Část kompletních strojů byla později poskytnuta německým spojencům, konkrétně 124 kusů bylo roku 1943 posláno k italským jednotkám v Gile, a 40 kusů Bulharsku, kde byly mezi lety 1943 a 1944 použity v boji proti partyzánům.
Samotní Němci používali R35 na východní frontě v raných fázích operace Barbarossa, a to v roli pomocných nebo muničních vozidel. Vzhledem k rychlému opotřebení a vysokým ztrátám je nepravděpodobné, že by konverze vznikla v pozdější fázi konfliktu. Pokud k ní opravdu došlo na východní frontě a pokud se jednalo opravdu o nouzové bojové vozidlo, s největší pravděpodobností vzniklo během roku 1942 nebo 1943. Němci už v té době totiž považovali R35 za velmi slabý stroj, dokonce i pro roli muničního pomocného vozidla. Zde se opět hodí připomenout náročnost konverze, protože ani v tomto případě se prstence věže obou strojů neshodovaly.
Další teorie uvádějí konverzi do poloviny nebo konce roku 1944 kdy je údajně doložené na jediné fotografii. Je pravděpodobné, ale ne jisté, že se jedná o ranou či střední fázi osvobozování Jugoslávie. Tato teorie ovšem naráží na podstatný problém. Není znám způsob, jak by na daném místě a v daném čase zmíněná jednotka přišla k věžím ze sovětských T-26.
Celkem 75 kusů R35 se různými cestami ocitlo v Rumunsku. Po zapojení této země do konfliktu se Sovětským svazem si dokonce i zaválčily. Pro boj v první linii však byly příliš zastaralé a slabé. Rumuni se pokoušeli zvýšit jejich hodnotu vestavbou kořistních sovětských 45mm děl, konverze však spočívala pouze v úpravě čelní části původní věže, výrobě nového mantletu děla a zástavbě renovovaných kořistních zbraní na místo původních děl. Zde tedy nemůžeme vzor Pz.Kpfw. 35 R hledat, protože tankům jejich původní francouzská věž zůstala. Jediná velmi nejasná fotografie dokumentuje instalaci sovětské věže na podvozek R35 pravděpodobně v Rumunsku, tady se ale jedná o starší typ věže tanku T-26 (nebo BT-7), tedy věž s kolmými stěnami a to stroji, který nám WarGaming prezentuje také neodpovídá.
Poslední možností je, že tank byl původně pomocné či muniční vozidlo a následně byl přestavěn na průzkumný stroj pro dělostřelecké pozorovatele. Věž by v takovém případě mohla být prostě natvrdo přivařena a nebyla určena ke střelbě.
M4A2/T34 žádnou popisku od WG nemá. Shodou okolností se jedná o stroj nejproblematičtější. Je sice pravdou, že se do SSSR dostala řada “západních” strojů v rámci spojenecké výpomoci a smlouvy o půjčce a pronájmu a i věže sovětských T-34 by mohly být k dispozici. Kromě známého problému s odlišností rozměrů a mechaniky obou prstenců věží tu totiž narážíme ještě na jiný problém. Dělo, které vidíme na obrázcích ze supertestu, je s největší pravděpodobností 85mm kanón, který byl roku 1943 zkušebně nainstalován na jeden z prvních prototypů T-34-85, ještě se starou věží z typu T-34-76. Při testech byl odmítnut a celý tank byl odeslán k přepracování. Ve staré standardní věži totiž nebyl dostatek místa a pokud by do ní byl instalován 85mm kanón daného typu, už by v ní prostě nezbyl žádný prostor pro pohyb posádky. Je tedy přinejmenším sporné, že by se někdo zabýval náročnou instalací nepraktické, nevyhovující a úřady odmítnuté kombinace děla a věže na podvozek s naprosto jiným rozměrem a typem prstence, a tedy k sobě věž a korba nepasují.
Historie je jedna věc, hra druhá. Konečně, po bojištích World of Tanks se prohání spousta strojů, jež nikdy nevznikly, které nepřekročily fázi předběžného návrhu nebo zůstaly jen ve výkresech, a najde se i pár vozidel zcela vymyšlených. To, že je vozidlo nehistorické, neznamená, že pro někoho nemůže být zajímavé a zábavné. A o zábavnost jde ve hře v první řadě.
wpDiscuz