Na stránce World of Tanks na vkontakte (Ruská obdoba facebooku) vyšel článek o obrněném automobilu BA-11 (Броневой автомобиль 11 модель – obrněný automobil model 11).

Stal se podnětem ke spekulacím, zda se nejedná o signál, že se Wargaming vážně zabývá možností přidat do hry další linii nebo jen krátkou větev či odbočku sovětských kolových obrněných vozidel. Osobně tyto spekulace neberu příliš vážně, takže následující historii berte jen jako odpočinkové čtení. Konečně parametry vozidel odpovídají ve hře nejnižším tierům a o podobném end-game obsahu na tierech vyšších žádné zprávy ani stopy nejsou. Prozatím.

BA-11 a jeho původ

BA-11 vychází ze starších meziválečných typů obrněných automobilů BA-I, BA-3, BA-6 a BA-10. Ty byly stavěné na podvozcích nákladních automobilů s pohonem zadních náprav 6×4, nejprve  Fordů model AA, které se rozložené na díly dostaly do Sovětského svazu během roku 1930, následně na sovětské obdobě GAZ-AAA (ГАЗ-ААА). Měly být odpovědí na americké obrněné auto T4 nebo britské Lanchester Mk II či Crossley 6 × 4

První prototypy

Podle dostupných zpráv byly vyvíjeny tři různé prototypy, jeden pod vedením samouka inženýra Nikolaje Dyrenkova, původ druhého se mi nepodařilo dohledat a další v konstrukční kanceláři závodu Izhora, vedená inženýrem A. D. Kuzminem, která ve výsledku byla vítězná. Na americké podvozky v podstatě bez úprav byly montovány krabicové konstrukce pancíře tloušťky 4-8mm na vrcholku s věží a dělem. Plánovaná věž nebyla včas sestrojena, použila se tedy dostupná z tanku MS-1. Nevzhledný výsledek dostal údajně přezdívku „psí bouda“. Celkem bylo BA-I vyrobeno 109 kusů a dostaly se i do bojů.

Pokračování vývoje

Dalším vývojem vznikaly postupně typy BA-3 a BA-6. Těch bylo vyrobených 394 kusů, používaly se mimo Rudé armády i během Španělské války a v Mongolsku. Jako kořistní je mimo jiné používala i finská armáda a některé až do roku 1956. Během vývoje se měnily zejména motory, věže a v nich použité zbraně, konečně z přiložených obrázků by vám některé mohly být povědomé ze sovětských tanků nižších tierů.

BA-10 se vyráběl v letech 1937-1941. Od předchozích typů se lišil mimo jiné vyztuženým podvozkem a vylepšením odpružení. U tohoto typu se poprvé objevují snímatelné pásy pro jízdu těžkým terénem, které se natahovaly přes zadní dvě nápravy a během jízdy po cestách je stroj vezl připevněné na zádi pod věží. Náhradní kola na bocích podvozku byla otočná a mohla tak pomoci při překonání hrbolů a podobných překážek. Během výroby bylo vozidlo několikrát modernizováno. Celkem bylo vyrobeno 3313 kusů všech verzí.

Bojového nasazení se dočkaly mimo jiné při „zajištění“ Běloruska a západní Ukrajiny, při rusko-finské válce a během celé druhé světové války včetně rusko-japonské války 1945. Kořistní vozy byly opět používány finskou a později i německou armádou. Poslední BA-10 byl ze služby vyřazen až roku 1978, a to z finské armády, kde po přestavbě sloužil jako autojeřáb a vyprošťovací vozidlo. Pro zajímavost, nejdražší varianta stála 56.046 rublů a 80 kopjejek tehdejší měny. Dokáže někdo odhadnout, kolik by to bylo dnes?

Konečně BA-11

BA-11 byl vytvořen na podvozku nákladního automobilu ZIS-6, (Zavod Iozifa Stalina) konstrukčně podobnému těm předchozím. Podvozek byl zkrácen a upraven, aby lépe snášel zatížení. Konečně s plošným zatížením se potýkala celá tato řada vozidel. Měrný specifický tlak na zem byl u BA-11 4,25 kg/cm2 (pro srovnání, u slavného tanku T-34 byla tato hodnota pouze 0,64 kg / cm2). Přesto si konstruktéři troufli na výzvu prvního vozidla této kategorie se specifikací „těžké“ a tedy s patřičně zesíleným pancířem (10-13mm ze stran, 4-8mm střecha a spodní část) který měl posádce poskytnout ochranu před ručními zbraněmi a střepinami granátů, a též účinnější výzbrojí. Ta byla osazena ve věži z 13mm pancíře zkoseného pod úhlem 25 stupňů a tvořila 45mm dělo D20K se spřaženým kulometem DT 7,62mm. Zásoba střeliva činila 104 kusů pro dělo a 3087 pro kulomet. Navíc se ve věži ještě nacházely bedny s ručními granáty. Asi bych neměl dobrý pocit z toho být obklopen takovou sbírkou a ocitnout se pod palbou něčeho většího než puška… Bohužel umístění munice nebylo řešeno právě prakticky a tak obsluze dovolovalo vypálit nejvýš 5x za minutu. 99 koní speciálně upraveného motoru ZIS-16 dovolovalo v ideálním terénu dosáhnout 8,13 tun vážícímu stroji rychlost až 64km/h. Stroj uměl překonat příkopy až do šířky 0,9 m, brodit se až do hloubky 0,65 m a dokázal se vyšplhat do svahů až 22 stupňů šikmých. Na jedno naplnění nádrží dokázal ujet až 316km.

Konec nadějí

BA-11 stihli Rusové vyrobit pouze 18 kusů než se leningradská továrna Izhora ocitla spolu s celým městem v obklíčení.  Některé stroje byly v provozu ještě v roce 1942. Pokusy o další výrobu v jiných továrnách selhaly a žádné další BA-11 už světlo světa nespatřily. Na základě zkušeností s jejich vývojem a provozem se později pokračovalo na konstrukcích dalších pokročilejších vozidel, už s pohonem všech kol a vývoj a výroba obrněných automobilů pokračuje prakticky dodnes.