Historické okénko – T28 Super Heavy Tank / T95

Vývoj a konstrukce
Při pohledu na německý Atlantický val si Američané řekli, že když už mají prorazit železobeton, tak to nebudou řešit nijak jemně a postaví něco, co ten beton začne litovat. A tak vznikl T28. Už od začátku nebylo úplně jasné, co to vlastně je. V roce 1944 měl název Heavy Tank T28, v březnu 1945 z něj byl 105 mm Gun Motor Carriage T95, protože neměl věž, a v roce 1946 zase zpátky na T28, protože na stíhač tanků byl moc pomalý. Jinými slovy i armáda chvíli přemýšlela, do jaké škatulky tohle monstrum vůbec dát.

Samotný projekt vznikl jako odpověď na Siegfriedovu linii a byl navržen jako útočný stroj proti opevnění, ne na rychlou manévrovou válku. Výsledek tomu odpovídal. Přes 85 tun hmotnosti, délka přes 11 metrů a čelní pancíř až 305 mm, což bylo na svou dobu absurdní číslo. T28 měl fungovat jako pohyblivý beran proti bunkrům, protitankovým překážkám a silně bráněným liniím. V podstatě šlo o obrněnou pevnost na pásech.

Technika

Hlavní výzbroj tvořil 105 mm kanón T5E1. Jeho úkol byl jednoduchý. Rozebrat bunkr na kusy a poradit si i s těžce pancéřovanými cíli. Na vzdálenost kolem jednoho kilometru dokázal prorazit prakticky jakýkoliv tehdejší pancíř. Proti betonovým opevněním by tak šlo spíš o otázku času než odporu.

Jenže technická realita byla tvrdší než papírové parametry. Motor Ford GAF V8 s výkonem 500 koní byl původně určený pro mnohem lehčí tank. Tady měl rozhýbat více než dvojnásobnou hmotnost. Výsledek byla maximální rychlost kolem 13 km/h a pohyb připomínající spíš obrněný buldozer než tank. Aby se hmotnost rozložila, dostal T28 čtyři pásy. Díky tomu měl překvapivě slušný tlak na půdu, ale logistika byla noční můrou. Se šířkou přes 4,4 metru je širší než železnice, takže vojáci museli sundávat vnější pásy. Převáželi je zvlášť. Výzbroj tvořil 105 mm kanón T5E1. Posádku tvořili čtyři muži. Pancíř čela dosahoval až 305 mm, boky byly výrazně slabší. T28 nestál na rychlosti ani manévrování, ale na brutální odolnosti a palebné síle.

Bojové nasazení

Zajímavosti z praxe ukazují, že T28 přišel vlastně pozdě. Projekt vznikal kvůli očekávanému útoku na silně opevněné německé linie, jenže konec války přišel dřív, než mohl být skutečně nasazen. Vznikly pouze dva prototypy. Jeden shořel při testech v roce 1947 a skončil ve šrotu. Druhý se po letech ztratil z armádních záznamů a v roce 1974 ho někdo náhodou objevil zarostlý za plotem na základně Fort Belvoir. Stroj, který měl prorážet nejsilnější opevnění Evropy, tak nakonec prožil většinu života odstavený a zapomenutý.

Celý projekt zároveň ukázal limity supertěžkých tanků. Obrovský pancíř a dělo sice budily respekt, ale doprava, rychlost a údržba z něj dělaly logistickou noční můru. Největším nepřítelem T28 tak nebyl Wehrmacht, ale vlastní rozměry a realita moderní války.

Hra

Ve World of Tanks funguje T95 přesně tak, jak působí i historicky. Není to rychlý útočník, ale pohyblivý bunker. Jeho hlavní síla je čelní pancíř a brutální dělo. Jakmile se dostane do správné pozice, dokáže zastavit celý směr útoku. Hraje se pomalu, trpělivě a bez zbytečného riskování.

Klíčové je dobře vybrat trasu hned na začátku bitvy. T95 je tak pomalý, že změna strany mapy většinou nepřipadá v úvahu. Ideálně tlačte jednu linii a využívejte krytí boků. Jakmile totiž protivník objede jeho čelo, situace se rychle mění v problém. Otáčení je pomalé a slabší boky nevydrží dlouhou palbu.

Nejčastější chyba hráčů je snaha hrát agresivně bez podpory týmu. T95 není tank na rychlé průniky ani honění lehkých tanků. Funguje nejlépe jako pomalu postupující kladivo, které drží prostor a trestá chyby nepřítele. Pokud zůstane krytý a tlačí systematicky dopředu, dokáže rozebrat téměř cokoliv. Pokud zůstane osamocený nebo se nechá obejít, ani obří pancíř ho nezachrání.

Text jsem sestavil z veřejně dostupných informací. Zdroj obrázků: Wikimedia Commons – public domain / volně šiřitelný historický materiál. Autor Globuss