Heydrichiáda, atentát – a co bylo před nimi?

Heydrichiáda – jedno slovo, které znamenalo hrůzy. Dnes se podíváme na to, co přišlo po nástupu Reinharda Heydricha do úřadu protektora až k samotnému atentátu. Jak vlastně vypadala celková situace v protektorátu?

Zítra uplyne 81 let od chvíle, kdy v nemocnici na následky zranění Heydrich ráno zemřel.

Domácí odboj se v roce 1941 celkem úspěšně rozšířil, k občanskému odboji přibyl i komunistický, jelikož se změnil i postoj ke komunistům. V září toho roku vznikl Ústřední národní revoluční výbor ČSR a také během tohoto roku do války vstoupil Svaz sovětských socialistických republik. Díky tomu také vzrostla intenzita odboje.

Výměna protektorů a první heydrichiáda

27.9.1941 do Prahy přijel Reinhard Heydrich jakožto zastupující říšský protektor. Do tohoto dne byl ve funkci oficiálně Konstantin von Neurath, jehož odeslali na tzv. zdravotní dovolenou. Místo něj začal doslova úřadovat Heydrich. Jeho příjezd neodrážel jen důležitost protektorátu pro Německo, ale i strach z toho, jak naroste odboj a jeho intenzita.

Heydrich zde chtěl nastolit „pořádek“, vyhlásil první stanné právo (to trvalo až do 20. ledna ´43). V této době takřka zlikvidoval domácí odboj, zatýkal totiž v jeho řadách. Zatčení neunikl ani tehdejší protektorátní premiér Alois Eliáš. 28.9., tedy pouhý den po Heydrichově příjezdu, popravili velitele Obrany národa, armádního generála Josefa Bílého. Celkově za „oběť režimu“ padlo minimálně 500 velkých osobností národa, mezi nimi i vysokých důstojníků původní československé armády, generálů nevyjímaje.

Blízcí popravených v tu dobu byli už v londýnském exilu a právě z kruhu kolem Františka Moravce (býval blízkým spolupracovníkem výše zmíněného J. Bílého) vzešla v prvních říjnových dnech myšlenka na atentát. Ten jednomyslně považovali za právoplatný akt pomsty a měl nacistům ukázat, že ani oni nejsou nedotknutelní a kdykoli mohou být hnáni ke zodpovědnosti za zločiny, které napáchali. I to měl být důvod pro to, aby ho provedli bleskově, původní plán zněl na 28. říjen, což je státní svátek – Den české státnosti.

Přípravy na atentát

K jednání ohledně atentátu došlo 3. října 1941 odpoledne. Zúčastnilo se ho těchto 6 mužů: plukovník František Moravec (jednání předsedal), podplukovník Josef Bartík, majoři Karel Paleček a Jan Krček a rotmistr Josef Gabčík a rotný Karel Svoboda.

Posledním dvěma tehdy Moravec řekl: „Z rozhlasu a z novin jste informováni o tom nesmyslném zabíjení u nás doma. Němci vraždí nejlepší z nejlepších. I tento stav je znamením války, tedy nenaříkat, neplakat, ale dělat. Doma naši pracovali a jsou nyní v situaci, že jejich možnosti jsou omezené. (…) Jsou v Praze dvě hlavní osoby, které representují toto vybíjení. Je to K. H. Frank a Heydrich, nově příchozí. Podle našeho názoru, jakož i našich vedoucích osob, je třeba pokusit se o to, aby jeden z nich za to zaplatil, abychom ukázali, že vracíme ránu za ránu. To by byl v principu také úkol, kterým budete pověřeni.  Zítra odjedete přezkoušet noční seskoky. Domů jedete dva, abyste si pomáhali. To bude také potřeba, poněvadž z důvodů, které Vám budou jasné, provedete úkol bez součinnosti našich doma. Říkám-li bez, chci to říci tak, že tato součinnost bude vyloučena až do provedení. Pak se Vám dostane od našich doma plné ochrany a součinnosti.“

(Ale jak všichni víme, bez podpory domácích odbojářů by tuto akci Gabčík s Kubišem nikdy nedokončili.) 

V zápisu z tohoto jednání se můžeme dočíst i to, že „Gabčík i Svoboda souhlasně setrvávají na tom, úkol převzíti. Odchod obou bude uskutečněn kolem 10. X. t. r.“

Co se dělo dál?

Časový rozvrh akce značil, že operaci ANTHROPOID připravovali pod značným tlakem. Třetího října došlo ještě k tréninku a zdokonalení seskoků padákem, přípravy k odletu do vlasti měly skončit do 8.10.1941. K ničemu takovému by ovšem nemohlo dojít, pokud by už v tu dobu neměli vycvičené muže, což se ukázalo jako velmi důležité. 5. října se totiž Svoboda zranil, šestého lékař zjistil, že utrpěl i otřes mozku. A vše nabralo jiný spád o den později nad ránem, Svoboda před odjezdem na střelecký výcvik nahlásil, že to nezvládne. Gabčík tedy jel sám. 8.10. Moravec rozhodl, že Svobodu nahradí Kubišem. A toho si sám vybral Gabčík, byli totiž nerozlučnými přáteli.

Celá operace byla tedy odložena.

Bomba pro Heydricha

Víte, kdo za ní stál? Byl major Cecil V. Clarke, specialista SOE na trhaviny. To on zkonstruoval bombu, jež změnila životy mnohých… A také dočasně zaměstnal Gabčíka s Kubišem.

Doma

Heydrich nastolil politiku „cukru a biče“, což znamenalo např. vyšší výdělky pro ty, kdož budou více pracovat nebo léčebné pobyty pro dělníky v Luhačovicích. Ptáte se, proč? České země byly pro protektorát velmi důležité. Existovalo tu totiž kolem 300 zbrojních závodů (munice, zbraně, vojenský materiál) a v pomyslném čele zbrojního průmyslu stály plzeňská Škoda a Zbrojovka Brno. Na jedné straně Třetí říše naše dělníky „hýčkala“ a oslavovala je, ale na straně druhé naše lidi zavírala, popravovala, posílala do koncentračních táborů a páchala holocaust. Tato politika měla i úplně zničit odboj, zastrašit národ a zpacifikovat protektorát, což naštěstí neprošlo.

Také pracoval na plánu „konečného řešení české otázky“. Tento plán byl založen na rasovém zkoumání lidu, jejich myšlení (pro- nebo protinacistické), a buď poslali převážně děti do převýchovy (poněmčení – prorežimní, rasově vhodní jedinci), nebo využili lidi jakožto pracovní sílu anebo vystěhovali či zlikvidovali (rasově nevhodní anebo rasově vhodní, ale protirežimní). Třetí říše nás držela dost zkrátka

Zlom

28.12.1941 poslali Britové výsadek na naše území. Celá operace nesla krycí název ANTHROPOID, Britové ho i oficiálně zapsali. Gabčíka s Kubišem vysadili díky navigační chybě místo u Plzně v Nehvizdech u Prahy a od této chvíle, kdy je podporoval výsadek Silver A, bylo vše na nich a na těch, kteří jim pomohli dovést akci zdárně do konce.

Bezmála půl roku unikali gestapu, hledali kontakty z odboje, vnímali situaci, posílali zprávy do Anglie… A také obhlíželi terén a hledali vhodné místo k činu. To nakonec našli v Praze-Libni…

…kde 27.5.1942 zaútočili. A to už se chystala druhá heydrichiáda.

---

Jaký je váš názor na to, co se v našich zemích dělo? Dokážete si představit, že byste stáli na některé ze „znepřátelených“ stran?

Atentát jsme rozebrali minule a příště nás čeká druhá heydrichiáda. Nebo boj v kryptě? Vyberte v komentářích sami. Nechám vám na to čas do příští neděle. Zatím se mějte.

Druhá heydrichiáda – 1

Úkryt a boje v kryptě – 2