Koukneme se na historii jednoho velice oblíbeného stroje ze sovětského stromu. Na legendání KV-2 na VI. tieru se svojí houfnicí. Pro hráče, kteří jsou u hry déle, na tank KV na V. tieru s velkou věží, který byl ve stromu dříve. To ale patří do jiného článku.

Jak to vlastně začalo

Roku 1938 vznesly sovětské ozbrojené síly požadavek na nový typ těžkého tanku, který měl nahradit pětivěžový typ T-35. Jednou z firem, které se zapojily do soutěže, byly leningradské Kirovovy závody. Pod vedením inženýra Kotina vznikal stroj nesoucí označení KV, což odkazovalo na tehdejšího sovětského lidového komisaře obrany, maršála Klimenta Jefremoviče Vorošilova (Kotin s ním byl v příbuzenském vztahu). První prototyp tanku KV byl dokončen 1. září 1939. Od té doby probíhalo kolečko testování, úprav a dalšího testování, až jej 30. listopadu přerušilo vypuknutí sovětsko-finské války.

Prototyp tanku KV putoval na frontu, aby v ohni boje předvedl, co dokáže. Tank si v akci vedl přímo excelentně až na jeden drobný nedostatek. Kanon ráže 76,2 mm, kterým byl stroj vyzbrojen, si nedokázal poradit s finskými železobetonovými pevnůstkami. V prosinci 1939 proto přišlo armádní velení s požadavkem, aby byla vyvinuta ještě jedna varianta tohoto tanku, s výzbrojí dostatečně silnou k ničení opevněných cílů. To byl tedy první krok na cestě ke vzniku tanku KV-2. V té době však ještě označení KV-1 a KV-2 neexistovalo a tanky byly nazývány prostě KV s malou věží (s maloj bašňu) a velkou věží (s balšoj bašňu). Označení KV-1 a KV-2 bylo zavedeno až v lednu roku 1941.

Proces výroby

Velitel severozápadní fronty z oddílu 7. armády Kiril Meretskov tlačil na vývoj těžkého tanku se silným pancířem. Projektů bylo několik, v jednom z posledních (před rozpuštěním týmu OKMO) dokonce vzali trup T-100 a namontovali na něj námořní dělo B-13 130 mm, který označili jako SU-100Y. To bylo však zamítnuto, kvůli nedostatku potřebného materiálu a vybavení, navíc to bylo v době, kdy sovětské námořnictvo začalo masivní expanzi, aby vytvořilo co nejsilnější námořní flotilu. O něco více pragmaticky postupoval tým Zhozefa Kotina, který ve fabrice Kirov v Leningradu vyvinul dva návrhy, založené na již dříve prokázaném a bojem prověřeném podvozku KV. Což v důsledku dávalo i větší smysl, pokud jde o snížení výrobních nákladů. Byl to počáteční pokus o montování houfnice BR-2 152 mm a houfnice B3 203 mm na prodlouženou věž KV, ale žel to nebylo nikdy dokončeno.

Třetí design byl vybrán, schválen a sestaven do dvou týdnů. První zbraní, o které konstruktéři pro nový stroj uvažovali, byla 152ti milimetrová houfnice model 1909/1930. Ta byla ale nakonec zamítnuta a přednost dostala modernější zbraň stejné ráže, houfnice M-10 model 1938/1940 (přesná ráže zbraně byla 152,4 mm). Namontovaná houfnice 152 mm se dvěma kulomety DT, namontovanými na nemodifikovaném podvozku KV. V únoru 1940 byly vyrobeny celkem tři tanky KV-2 a všechny byly ještě toho měsíce odeslány do Finska. Do bojů však nezasáhly. Byly použity pouze ke zkušební střelbě na již dobytá finská opevnění a zkušební střelby dopadly nad očekávání dobře.

13. března Zimní válka skončila a všechny tanky KV se vrátily do vlasti. 19. března se potom zúčastnily přehlídky nové techniky pro nejvyšší státní a armádní představitele. Mohutné tanky udělaly dobrý dojem a jejich výroba získala vyšší prioritu. V květnu přišla objednávka na 230 kusů, 130 typu KV-1 a 100 typu KV-2, k dodání do konce roku 1940.

Tehdy si konstruktéři uvědomili, že kvůli válce s Finskem vlastně nebyl čas podrobit nové tanky skutečně důkladným testům a to zejména těm jízdním. Od 10. do 26. června tedy probíhaly v okolí Leningradu a na polygonu v Kubince intenzivní zkoušky. Testovaný KV-2 během této doby najezdil 2565 km. Testy odhalily některé skryté vady a nedostatky. Problémy byly hlavně s podvozkem, motorem, spojkou a převodovkou. Z obou variant tanku byl přitom právě KV-2 ten poruchovější. Důvodem byla jeho hmotnost převyšující hmotnost KV-1 o plných 6 tun. Výrobu ovšem nešlo po dobu testů prostě zastavit a tak musela být nápravná opatření uplatňována již do běžící produkce. Díky tomu byly první sériové tanky velmi poruchové a armáda jich mnoho vracela továrně k opravám. Do konce roku 1940 bylo zkompletováno 141 tanků KV-1 a 102 tanků KV-2. Z tohoto celkového počtu 243 jich armáda pro nedostatky 47 kusů vrátila.

Za zmínku stojí, že konstruktéři u prototypu přidali na konec hlavně záklopku, jež měla zbraň chránit jednak před vnikáním prachu, ale i před nepřátelskou střelbou. Při takovém průměru hlavně totiž hrozilo, že by nepřátelská pěchota mohla skrz hlaveň střílet do interiéru tanku. Záklopka se otevírala a uzavírala pomocí táhla přímo z interiéru kabiny. Hned při prvním výstřelu houfnice ovšem záklopka z hlavně upadla a na další tanky ji proto již vůbec nemontovali.

Věž byla namontována na klasický podvozek tanku KV-1 a 10. února proběhly střelecké zkoušky nového stroje. Nikdo z přítomných konstruktérů ani vojenských činitelů neměl zkušenosti se strojem vyzbrojeným takto mohutnou zbraní. Panovaly obavy, že by velký zpětný ráz při výstřelu mohl poškodit podvozek nebo že by dokonce mohlo dojít k převrácení celého tanku. Vždyť věž s houfnicí vážila plných 12 tun a díky své výšce značně posouvala těžiště tanku. První výstřel byl proto proveden s věží otočenou o devadesát stupňů, což byla z hlediska stability stroje nejrizikovější pozice. Obavy se však ukázaly jako neopodstatněné. Tank zůstal po výstřelu naprosto stabilní a dokonce byl schopen ihned nastartovat a jet.

KV-2 měl jeden z nejvíce jedinečných siluet druhé světové války. Trup se moc nelišil od trupu KV-1, ale aby se na něj vešla houfnice o 152 mm M-10, byla na podvozek namontována věž o hmotnosti 12.9 tun.  To najednou způsobilo, že vozidlo o výšce 3,45 m byl obr ve srovnání s výškou 2,71 m KV-1. Nicméně vysoký profil věže na KV-2 byl kompenzován obrovským pancířem – čelním pancířem o 75 mm a postranním pancířem o 60 mm. Pozdější verze tanku KV-2 měla sníženou věž a byla vysoká už „jen“ 3,25 m. Věž nesla houfnici M-10 ráže 152,4 mm. Její ničivý účinek byl obrovský, ale tank však uvezl pouze 36 granátů. Frekvence střelby houfnice byla 2 až 3 výstřely za minutu. Důvodem pro tuto relativně nízkou rychlost střelby byla jednak velká hmotnost střel, která znesnadňovala manipulaci s nimi a dále také používání dělené munice, které prodlužovalo nabíjení.

Podrobnosti o věžích 

Prototyp nové věže s označením MT-1 byl navržen a postaven během ledna 1940. Věž byla mnohem větší než ta z KV-1. Její čelní stěna byla mírně zkosená a pomocí velkých šroubů k ní byl připevněn mohutný kryt zbraně. Napravo od něj byla střílna pro věžový kulomet DT ráže 7,62 mm. Boční stěny věže se zhruba ve čtvrtině délky lámaly. Od čelní stěny dozadu se tedy věž rozšiřovala, od čtvrtiny délky dále dozadu se zase zužovala. Zadní stěnu věže tvořily dvě desky spojené pod úhlem. Velkou část zadní stěny zabíral přišroubovaný hranatý kryt, pod nímž se ukrýval velký otvor pro nakládání munice do věže.

Čelní stěna věže byla silná 75 mm, boky a záď měly 60 mm a strop 20 mm. V bočních stěnách byly pozorovací štěrbiny a pod nimi uzavíratelné kruhové otvory pro vedení palby z ručních zbraní. Dvě takové střílny byly také v zadní stěně po stranách našroubovaného krytu. Na bocích věže byly navařeny tři stupínky, po kterých jako po žebříku nastupovala osádka. V přední části trčely ze střechy věže jako rohy dva periskopické zaměřovače. Další dva, ovšem napevno umístěné periskopy byly v zadní části stropu. V levé části se nacházel jediný nástupní a výstupní poklop kruhového tvaru uzavíraný jednodílným poklopem. Ve věži pracovali celkem čtyři muži – velitel, střelec a dva nabíječi.

Všechny stěny byly nyní kolmé k rovině země, což bylo výrobně jednodušší. Zalomení bočních stěn zůstalo ovšem zlom byl pozvolný takže při pohledu zboku nebyla vidět žádná hrana. V přední části stropu byly opět dva periskopy. Kruhový nástupní poklop se ovšem přesunul na levou stranu a napravo od něj se nově objevilo ústí ventilátoru kabiny. Další ventilátor ústil v pravém zadním rohu stropu. V zadní části přibyl další, tentokrát hranatý průlez. Namísto původních dvou pevných periskopů byly nyní tři, po jednom do každé strany a jeden směrem dozadu. Zadní stěnu nové věže tvořila jediná deska bez zalomení. Uprostřed ní byl opět velký hranatý otvor pro nakládání munice. Jeho uzávěr však již nebyl přišroubovaný, ale byl zavěšen na pantech, takže se mnohem snadněji otevíral. Nalevo od tohoto otvoru bylo v zadní stěně střeliště pro třetí kulomet DT. Nová věž byla celkově o dvacet centimetrů nižší než ta stará. Mimo jiné se to promítlo i do toho, že žebřík na bocích již neměl tři, ale pouze dva stupínky. Síla pancíře se oproti staré věži nezměnila.

Zocelený bojem jede dál

Kvůli své velikosti a obrněné síle byl tank přezdívaný svou posádkou jako”Drednot”, což byla poruštěná podoba anglického slova Drednought (typ silně vyzbrojené bitevní lodi). Na počátku Zimní války byly prototypy těžkých tanků pokusně nasazeny proti finským opevněním a právě tank KV si vedl nejlépe. Jediným nedostatkem byla ráže kanónu – 76,2 mm nestačilo na zničení finských pevnůstek. Stávající verze s tímto kanónem (KV-1) sice nebyla zavržena, ale vznikla verze nová, lišící se pouze věží a výzbrojí. Původně byla známa jako verze „s velkou věží“ a později v lednu roku 1941 byla označena jako KV-2.

Pro původní houfnici M-10 v její vlečné podobě se používalo mnoho druhů střeliva. Kolik z nich bylo převzato a upraveno pro používání v tancích KV-2 není úplně jasné. Prameny se shodují na používání protipěchotní tedy tříštivotrhavé munice. Některé dále uvádějí, že tanky disponovaly také municí protibetonovou a dokonce protipancéřovou. Jiné prameny to zase popírají. Aniž bych tedy jednoznačně říkal, že tento druh munice byl pro KV-2 skutečně k dispozici, shrnu základní vlastnosti granátů všech druhů. Protibetonový granát ráže 152 mm vážil více než 40 kg a ústí hlavně opouštěl rychlostí 530 m/s. Obdobné charakteristiky platily i pro granát protipěchotní. Protitankový granát potom vážil plných 51 kg a jeho úsťová rychlost činila 436 m/s. Posledně jmenovaný projektil dokázal na vzdálenost 1500 metrů probít 70 mm pancíře. Účinek této munice na německé tanky byl naprosto zdrcující.

Tank byl výborně pancéřován. Síla pancéřování věže byla 75-20 mm a korby 75–30 mm. Dno tanku bylo chráněno 30 mm silným pancířem. Jistě stojí za zmínku, že nejmodernější německý tank té doby, PzKpfw IV Ausf. D vyráběný od září 1939, měl na čelní desce trupu pancíř stejné síly jako mělo dno motorového prostoru sovětských KV (tedy 30 mm). Exponovanost těchto dvou míst je přitom samozřejmě nesrovnatelná.KV-2 tak byl mnohem lépe chráněn, než kterýkoliv tehdejší německý tank. Tomu odpovídala i jeho hmotnost, která u první verze činila 54 tun a u druhé, s nižší věží, 52 tun. Motor o výkonu 600 koní dokázal toto monstrum rozjet na maximální rychlost po silnici pouze na 32–35 km/h i když v průměru tank jezdil jen rychlostí 20 km/h. Akční rádius při jízdě po silnici se pohyboval okolo 250 km, v terénu to bylo zhruba 150 km. Motor byl původně dimenzován na výrazně lehčí KV-1, pohyblivost tanku KV-2 tak nebyla dostatečná, problémem byla i jízda přes mosty.

V následujících měsících, po přepadení SSSR nacistickým Německem, dostal tank KV-2 příležitost předvést své přednosti i nedostatky. Tehdejší německé tanky a protitanková děla nepředstavovaly pro KV-2 soupeře, na pozoru se musel mít pouze před německým letectvem, dělostřelectvem a protiletadlovými děly ráže 88 mm. Na samém začátku operace Barbarossa dokázal jediný (dokonce nepojízdný ) tank KV-2 u litevského města Raseiniai na den zastavit postup 6. tankové divize jinak známé jako „Raus“, když zablokoval její zásobovací linii a přečkal několik pokusů o jeho zničení. Adolf Hitler později při rozhovoru s finským maršálem Mannerheimem prohlásil, že kdyby před svým vpádem do Ruska věděl, kolik kvalitních tanků a v jakém počtu má SSSR, nikdy by nezaútočil.

Jak to bylo dál?

Největší množství tanků KV-2 bylo ztraceno vinou technických závad, nedostatku pohonných hmot nebo nemožnosti poškozený tank opravit během ústupu. Němci řadu těchto strojů vyprostili, opravili a začali používat pod kořistním označením Panzerkampfwagen KV-II 754 (r). Jak dokazují dobové fotografie, minimálně jeden z ukořistěných strojů dokonce Němci vybavili velitelskou věžičkou z tanku PzKpfw IV. Část ukořistěných tanků také putovala zpět do Německa k testování. Jeden z nich se nakonec dostal až do Prahy kde byl předveden české veřejnosti v rámci výstavy „Sovětský ráj“.

Výroba KV-2 však byla ukončena ještě před koncem roku 1941 s evakuací sovětského průmyslu na východ za Ural. Důvodem k ukončení výroby byl fakt, že za daných okolností nebyly tanky určené k prorážení opevněných linií třeba. Nejbližší nepřátelská opevnění byla ve východním Prusku a to byl v roce 1941 pro Sověty vskutku příliš vzdálený cíl. Tanky KV-2 se však aktivně účastnily bojů až do samého konce války. Celkem bylo vyrobeno asi 334 kusů, ale zdroje se v počtu liší.

Maršál Rokossovský později napsal ve svých pamětech:

“Odolali střelám všech typů zbraní, jimiž byly německé tanky vyzbrojeny. Ale jaký to byl pohled, když se vraceli z boje. Jejich pancíř byl poškozený všude.”

Stejně tak zkušenost 1. tankové divize 23. června 1941 v Litvě dokazuje, jak může být KV-2 odolná. Zde je záznam hlášení:
“Naše divize zahájily palbu ze vzdálenosti 700 m. Přibližovali jsme se… brzy jsme byli jen asi 50-100 m od sebe. Došlo k úžasnému střetnutí – bez jakéhokoliv pokroku ze strany Německého vojska. Sovětské tanky pokračovaly ve svém postupu a naše projektily, které normálně pronikají do pancíře, se prostě odrazily. Sovětské tanky vydržely střelbu z obou našich 50 mm a 75 mm děl. KV-2 byla zasažena více než 70krát a nepronikla ani jedna rána. Velmi málo sovětských tanků bylo imobilizováno a nakonec zničeno, když se nám podařilo střílet po jejich pásech, muselo přijet dělostřelectvo, aby je stříleli z blízka.”

Zachovalé stroje či součásti

• Muzeum centrálních ozbrojených sil, Moskva, KV-2 s druhou věží
• Muzeum vojenské techniky Battle Glory of Ural, Verkhnyaya Pyshma, Sverdlovská oblast, Rusko, KV-2 s věží MT-1
• Houfnice M-10 z KV-2 byla nalezena v roce 2017 v základech budovy poblíž vlakového nádraží v Khmelnytskyi, Khmelnytskyi oblast, Ukrajina