Další týden za námi a Připínáček před námi.

Včera ráno jsem se probudil, dal jsem si kafe, nasnídal se a zapnul počítač. Spustil jsem si tanky a začal hrát. Všechno fungovalo tak, jak mělo. Klikl jsem na záložku obchod, otevřel se, nakoupil jsem si bony a další věci za žetony k 11. výročí. Vybral jsem si náhodnou bitvu s osmičkovým prémiovým tankem a MM byl ke mě příznivý. Bitva byla čistě jen na jedné, osmé, úrovni. V bitvě ani jedna artilérie a ani jedno kolečkové vozidlo. Bitva trvala skoro čtrnáct minut a prohráli jsme 14:15. Umístil jsem se v horní části tabulky. No nevadí, zkusím to znovu. Nechal jsem si stejný tank, vstoupil jsem do bitvy a tentokráte jsem byl na vrcholu potravinového řetězce. V bitvě se objevily i tanky šesté úrovně. A zase ani jedno dělostřelectvo a ani jeden EBR. Bitva trvala 13 minut a my jsme vyhráli. Já se umístil mezi třemi nejlepšími. Nedalo mi to a opět jsem klikl na tlačítko bitva. Po načtení jsem zjistil, že jsem opět v osmičkové bitvě bez artilérií, bez koleček. Bitva skončila naším vítězstvím a já byl opět mezi nejlepšími.

Po celou dobu se všichni hráči snažili, těžké tanky obsadily své pozice, lehké tanky vyjely na svá místa. Prostě nikdo nezůstal stát u základny. Všechno bylo tak, jak by být mělo. A co bylo dál?

Dál zazvonil budík a já se probudil. Ležel jsem v posteli a zjistil, že se mi to celé jen zdálo. Myslíte si, že jsem se zbláznil, že to takto celé píši? Pokud byste měli radost z toho, že jsem se zbláznil, musím vás zklamat. Myslím, že ještě pořád jsem stejně normální nebo praštěný, jak jsem byl. Chci jen ukázat, jaké by to bylo, kdyby všechno fungovalo tak, jak bychom si přáli. Bavilo by vás číst o věcech, které jsou naprosto v pořádku, vše funguje jak má a vlastně není důvod si stěžovat? Občas byste se dověděli, že se ve hře objeví tank, který bude průměrný, bude možné jej získat tak, že budete hrát tak, jak vás to bude bavit nebo si budete moci ten tank za přiměřený obnos koupit. Bavilo by nás to? Hráli bychom tu hru více?

Když se tak dívám kolem sebe, když čtu příspěvky pod našimi články a vlastně nejen pod našimi, čtu fóra věnovaná Wargamingu, tak jsem si vzpomněl na úryvek z jedné knihy, kterou teď momentálně čtu. Prosím, nezlobte se za styl překladu, je to můj amatérský, protože kniha ještě není v češtině. Jedná se o knihu od Dana Sugralinova Level up 1:

„Bez počítače jsem se cítil velmi nesvůj. Dříve býval mým hlavním centrem zábavy a také jediným oknem do světa. Probudil jsem se k obědu, rychle se umyl a hned ho zapnul. Večer po večeři jsem se k němu vrátil a strávil celý den ve stejné poloze. Dost často jsem se ani neobtěžoval vůbec přejít na AFK,  jídlo jsem si bral přímo před obrazovku počítače. Dle předpokladu jsem měl ochablé svaly, vrzající klouby a příliš velké břicho. Sakra! Nebýt tohoto překvapivého rozhraní, promarnil bych svá nejlepší léta jen sezením na zadku. Moc vám děkuji, kluci, Khphor nebo kdo jste a First Martian Company, Ltd. Zvláštní, že jsem si ten podivný sen ani pořádně nepamatoval, jen pár rozmazaných obrazů zbavených jakýchkoli detailů, ale jméno toho obřího mimozemského démona jsem si kupodivu zapamatoval přesně. Vzhledem k absenci počítače jsem teď měl spoustu volného času. Dřív jsem volný čas nikdy neměl prostě proto, že… no, nevadí. Předtím jsem měl vždycky moc práce. Musel jsem plnit denní úkoly, vylepšovat svou reputaci u různých frakcí, plnit úspěchy, získat nějakého parádního mounta, a když už jsem ho získal, musel jsem jít a najít si dalšího, ještě parádnějšího, než byl ten předchozí. Byly tu nájezdy, kterých jsem se musel účastnit, taktiky, které jsem musel nastudovat, a stovky – tisíce – hodin, které jsem strávil sbíráním epické sady výbavy, která za necelý půlrok zastarala a já musel začít znovu. Žil jsem od jedné aktualizace k druhé a od jednoho patche k druhému.“

Co tím chci říci? Tak nějak jsem si uvědomil, že World of Tanks, World of Warships a další podobné jsou jen hry, které vznikly, abychom našli zábavu, abychom se na chvíli stali hrdiny, kteří třeba ovládnou svět, ale ať je to, jak je to, jde pořád jen o zábavu, která by nám měla přinášet radost a odpočinek. Uvědomme si to. Jaký má smysl se hádat o to, jestli hráč, který hraje za dělostřelectvo je horší, než ten, který hraje těžké tanky. Oba jsou lidé, kteří se chtějí ve virtuálním světě pobavit, odpočinout si, přijít na jiné myšlenky. Tak to tak, prosím, všichni berme a neurážejme ostatní, jen proto, že mají jiný názor než máte vy, jen proto, že mají horší postřeh, počítač, připojení k internetu. Jsme všichni na jedné lodi, všichni chceme na chvíli přijít na jiné myšlenky, tak proč bychom si tyto chvíle navzájem měli kazit tím, že se budeme hádat o virtuálních hloupostech. Myslete, prosím, na to, když budete reagovat na komentáře či názory ostatních. Je to jen hra, tak si ji navzájem nekažme.

Loučím se s přáním hezkého dne a budete-li obědvat, tak i s přáním dobré chuti.